Úvodní strana - Veselí historické - www.veselihistoricke.cz

Jsou města větší, starší a slavnější, mají víc památek, přesto i město Veselí nad Moravou je trochu výjmečné. Shodou různých okolností se zde zachovalo v téměř nezměněné podobě původní uspořádání řeky Moravy. Voda obtéká jeden větší ostrov s náměstím uprostřed a jeden menší ostrov, dnes s vodní elektrárnou, kde se dříve nacházel mlýn s pivovarem. Oproti středověké dispozici dnes schází pouze vodní obtok kolem zámku, kdysi vodní tvrze. Toto rozčlenění vodou je působivé především při pohledu na letecké snímky náměstí a jeho nejbližšího okolí. Vodní tok se kdysi dávno postaral o uspořádání, které zůstalo, na rozdíl od jiných podobných měst na toku Moravy, v téměř nezměněné podobě.. V městech Uherském Hradišti, Uherském Ostrohu, Strážnici či Hodoníně byly větvící se ramena Moravy postupně zasypávána a tak tyto města o svá původní členění přišla.

Legenda praví, že na křižovatce cest v blízkosti řeky Moravy, stála hospoda, ve které bylo hodně veselo. Tak přišlo Veselí nad Moravou ke svému jménu. První lidé kteří se v této moravní nivě usadili si místo zvolili dobře. Směrem k jihovýchodu se dívali na vrcholky Bílých Karpat s Velkou Javořinou, severně viděli tři dominanty Chřibů - Holý kopec, Buchlov a Barborku. Pro milovníky vín je Veselí také v příznivé poloze, totiž uprostřed mezi Bzencem s Bzeneckou lipkou a Blatnicí s Blatnickým roháčem. Nejbližším poutním místem pro veselany byla kaplička svatého Antoníčka na kopci nad Blatnicí.

Řeka Morava zásadně ovlivnila život ve městě, umožňovala přepravu, byla významným zdrojem energie i důležitým zdrojem obživy. Řeka, ale také její ramena a četné tůně i jezera poskytovala bohatou zásobu rybího masa a raků. Ještě roku 1862 slyšíme o moravních až přes jeden metrický cent těžkých sumcích, dále o znamenitých štikách a kaprech, jelcech, okounech a běličkách. Veselští rybáři byli soustředění na Předměstí, podél řeky, mezi dnešními ulicemi Břehy a Sodomírkami. Zde v ulici Rybářích bydlelo 13 rybářských rodů, které měli celou řeku i jezera a ramena na úseky o které pečovaly a kde chytali. Tradičním rybářským rodem byl rod Krejčů.

Franta Krajča vykládal v hospodě Na lapači, že ví o jednom velkém sumcovi, tak šedesáti kilovém: „Fůsa že má zakrůcené jak Galář, co se mu říká „Buliš“. Tak tohoto sumca sem slíbil přivést panu hraběti k zámku. Čekal sem na vhodnů dobu až ho pujde chytit. Jednů zrána ten čas nastal, vzal sem loď, udicu na sumca, kus kačeny na trojáku háčku, nasednu a jedu. U prvního kůta kde sem ho vídával zastavím, nahodím udicu i s kačenů a čekám. Ticho bylo, enom Morava šplůchala a bylo slyšet ryby jak tlučů ocasem o hladinu. Netrvalo to dlůho a najednů bůchání ocasem až sa půl metrové vlny házaly po hladině, dávám pozor – je tu – plovák na udici se ponořil, vynořil – zabral – Franto drž se – bojuj. Přitáhnu, povolím a znovu, několikrát, a po půl hodině sem cítil, že už je unavený. Pořádně zabrat a už nepovolit. Ešče chvíli se cukal. Pomalu sem ho přitahoval k loďce, přidržel, nasedl naň, jak na koně, chytil za ty velké fůsy, stiskl sumce kolenama a jel k zámku, tam zastavil, a křičím: Pane hrabě vezu Vám toho slíbeného sumca, pojďte si ho převzít, už je zkrocený, Já Franta Krajča jsem ho zkrotil. Pan hrabě vyhlédl z okna a volá: „Franto Krajčo Ty si pašák“. Vtom sebů sumec škubl, mě shodil do Moravy a byl pryč. Ale těší mě, že ho pan hrabě viděl“.

Pravidelné jarní záplavy přinášeli velmi kvalitní voňavou úrodu sena o kterou byl zájem široko daleko. Důležitý pro město byl také zbudovaný Baťův kanál, původně využitý k dopravě uhlí do Otrokovic, dnes využitý k atraktivní vodní turistice.

Opravdovým požehnáním pro město bylo koncem 19. století zbudování železnice. Z Veselí nad Moravou se stal důležitý železniční uzel, který přivedl do města spoustu nových vzdělaných odborníků, kteří se zde zabydleli a přinesli potřebné oživení hospodářské i kulturní.

Pro specielní znalce železnice je známa úzkokolejná dráha postavená hrabětem Chorinským z cukrovaru v Písku, a vedoucí do Veselí, později až do Tasova, která vozila řepu, ale salonní vozy vozili také hraběcí hosty na časté hony. Průmyslový rozmach nastal po roce 1961, kdy ve Veselí začala výstavba tažíren trub. Železárny do města přivedli hodně nových pracovních sil, mnozí přišli z Horňácka, což je také případ vynikajícího horňáckého primáše, Ing. Martina Hrbáče. V železárnách jistou dobu pracoval také „majster“ Jožena Kubík, zatím jediný cikán po kterém byla pojmenována planetka.

V 17 letech Veselí nad Moravou opouští jiný rodák, Ferdinand Sršeň, vyučený kloboučník, dnes více známý jako Fred Motodei Sersen, držitel dvou Oskarů. Známý je především v USA kam odcestoval roku 1907, a kde se prosadil u filmové společnosti 20th Century Fox, jako šéf oddělení specielních efektů. Jeho tvorba byla vysoce hodnocena, dostal 8 nominací na Oscara za specielní efekty, z nichž Oscara získal v roce 1939 za film „The Rains Came“ (Když nastaly deště), a roku 1944 za film „Crash Dive“ (Střemhlav).

Je třeba ještě vzpomenout jednu mimořádnou osobnost - Josefa Homolu. Byl to jakýsi Jára d´Cimrman, ale zde v našem případě jde o skutečnou reálnou osobu. Josef Homola přišel do Veselí koncem 19. století, jako učitel obecné školy. Jako správný učitel měl všeobecný přehled téměř o všech oblastech. Končící 19. století přineslo zvýšený zájem o minulost a také zvětšující se národní sebevědomí v Čechách, na Moravě a také ve Veselí, kde je možno učitele Homolu považovat za vůdčí osobnost. Zapojil se do činnosti kulturního spolku Beseda Svatopluk, kde byl pokladníkem, byl u vzniku veselského Sokola, kde roku 1901 dělal starostu. Spolu se svým kolegou a přítelem, Andělínem Odstrčilem založili roku 1910 Muzejní společnost pro Slovácko a v témže roce také první muzejní expozici ve Veselí nad Moravou. Nejzajímavějším archeologickým případem v němž se Homola angažoval, byly nálezy v Zarazicích v trati Kostelíky, kde byly při regulačních pracích v letech 1911 - 1913 nalezeny základy kostela (rozměry 23x8 m). U kostela byl nalezen mosazný kříž s ukřižovaným Kristem, datovaný kolem roku 1200. Bohužel Josef Homola měl utkvělou představu, že Veselí, nebo jak on uváděl Staré Ves-selo, bylo Cyrilometodějským Velehradem. Každý nález bez ohledu na stáří upravoval pro svou tezi. Své představy a poznatky věnované centru Velké Moravy sepsal ve dvou útlých publikacích, Velehrad Rostislavův (Knihtiskárna R. Veselý ve Strážnici) a Slovanský Velehrad, vydaný v Hodoníně roku 1931.

Bohatá fantazie Josefa Homoly se mohla uplatnit především při vymýšlení různých vynálezů. Prvním přihlášeným patentem bylo roku 1892 Homolovo počítadlo, jímž bylo možno sčítat, odčítat, násobit i dělit. Těch počítadel Homola postupně vyvinul několik, uplatnil je nejen ve škole ve Veselí, ale také v dalších školách, největší úspěch s počítadly měl v Rusku, kam jich dodal nejvíc. Nejzajímavější pro dnešní dobu je fotografie homolova počítadla z roku 1893, kde je žák zachycen u číslice 6, která je převedena do jednoduchých čárek (digitální šestka). O tomto počítadle homolův ředitel Julius Christin roku 1896 prohlásil, že: Skládání číslic z čárek je nesprávné (Protokol o konferencích, SOkA Hodo, fond NŠD-VM, č.3).

Dalším praktickým vynálezem byl tzv. „zavarák“, nádoba na uschovávání všeho druhu ovoce, zeleniny, masa a vůbec všeho, co varem nebo pomocí zvýšeného tepla má se před nákazou uchrániti. Ovšem nejzajímavějšími homolovými vynálezy jsou jeho létací stroje na principu ptačího křídla, jímž se věnoval nejdéle a v nichž se naplno odrazila Josefova touha vznést se vlastní silou a letět jak Dajdalos. První zápis u patentního úřadu ve Vídni týkající se létacího stroje se uskutečnil roku 1903. 25. února 1906 se snaží zaregistrovat řiditelnou vzducholoď. Přes technicky velmi zajímavé výkresy mechanických křídel se Josef Homola dostal až turbinám s využitím větrné nebo vodní síly. Nejčastěji patenty přihlašoval na patentním úřadu ve Vídni, ale také v Londýně a Washingtonu. Jeho poslední patentní spis byl přihlášen již republice Československé dne 25. srpna 1931 a týkal se letadla napodobujícího let ptačí a létající hmyz.

Přelomovou událostí pro učitele Josefa Homolu byl rok 1914, kdy byl dne 12. prosince zatčen a odvezen k vojenskému výslechu do Brna. Tomuto zatčení předcházela dva dny před tím událost na veselském nádraží, jímž projížděl vlak s ruskými zajatci. Pro Veselí to byla událost, lidé přinášeli vyhladovělým ruským zajatcům buchty, koláče, maso. Učitel Josef Homola rozdával Rusům pohlednice Cyrila s Metodějem opatřené textem „Neopouštěj bratře, Moravanův dobrých“. Nebyla to první iniciativa tohoto kantora. Začátkem srpna na tomtéž nádraží při loučení se s rukujícími vojáky je nabádal: „Nezapomeňte, že táhnete do pole proti svým bratrům, jsou to Slované jako my“ . Udání k C. k. Ministerstvu války sepsal Richard Bayer, který v něm popisoval setkání z jistého hostince ve Veselí kde vyslechl „rusofilní řeči“ především od Josefa Homoly. Při soudu, který proběhl ve Vídni dne 2. června 1915, byl Josef Homola odsouzen k trestu těžkého žaláře v trvání 18 měsíců pro spáchání zločinu velezrady.