Zámek 2. část

Novinová zpráva z roku 1884

Hraběte Chorinského zámek ve Veselí n. M. požárem zničen.

Veselský zámek má polohu skutečně půvabnou, ne tak lesnatým, hornatým a tudíž divokým okolím neb pozadím, aniž strmí na skále věky omšelé, provětrané. Na rovině jako stůl, na poloostrově, ze všech stran ramenem (mlýnským) Moravy otočený, uprostřed zeleně a květových luhů stojí zde klidně a mile. Už nestojí, co řádky tyto píšeme, pouze holé, dýmem zčernalé zdě a polorozbořené vížky značí nám místo, kde se vkusností, nádherou spojovalo zajisté i pohodlí. Zámek Veselský těší oko pozorovatele hlavně svou pravidelností, souměrností stavebního slohu. Staven jest do čtverce; průčelí, tedy hlavní stranou k východu. V každém rohu vyčnívá malá vížka, stavební to okrasa u pravidelnosti nemalá. Nad domácí kaplí, uprostřed průčelí, zvedá se hlavní věž s hodinami. Strana jižní hraničí na sad, do něhož s balkonu v prvním patře musí býti vyhlídka přerozkošná. Za chvilku pobytu na balkonu tomto v době, kdy v hustém houšti král pěvců, slavík, tklivou svou píseň něhy a lásky táhne – rád bys věru i kousek ráje obětoval. A vnitřek zámku? Jak vypadal před nynějším svým zničením, nevíme.

Podle toho, co zhoubné plameny rozzuřeného živlu na rumišti a popelišti zanechaly a co zachráněno bylo, muselo bývat v zámku hezky, tuze hezky, jak my říkáme. Jak už povědíno, jen v obrazotvornosti dovedeme si o tom učiniti představu, bezpečného o tom nevíme nic. Za to tím bezpečněji povíme Vám, jak smutně, tuze smutně vypadá to tam nyní. Oheň vznikl dne 10. listopadu t. r., tedy v pondělí o tři čtvrtě na pátou z časného rána. V jižním křídle zámku v prvním patře nalézala se jídelna, pod touto tak zvaná „špitálka“, v níž uloženo bylo veškeré prádlo panstva, stolní, ozdobné atd. V jídelně v pravém koutě prohořela prvně podlaha. Jakým způsobem, to dnes ještě nevíme. Praví se, že následkem jakéhosi způsobu topení. Vpravo na jídelnu sousedila herna pro panstvo, kdež stál kulečník. Z jídelny vedraly se plameny do tohoto pokoje, odtud pak dvířkami do jihovýchodní vížky, kteráž ovšem vazbu i krytbu společnou měla s ostatními částmi zámecké střechy. Že ze zmíněné herny vedla dvířka do vížky, porozumíš, když uvedeme, že majitel nynější, hr. Chorinský, měl v pokoji tomto i na vížce velké množství přístrojů silozpytných a hvězdářských, k jichž umístění naznačená vížka znamenitě se hodila. Netrvalo to celých deset minut a celý zámek, vrch totiž, stál v jednom plameni, tak rychle množil se z vížky této zhoubný a vše ničící živel. Tím okamžikem dáno také znamení ku všeobecné záchraně. Sledujte nás.

Z jídelny, v níž požár vypukl, vede tak zvaná „květinová chodba“ do ložnice starého panstva, nynějšího majitele zámku a vznešené jeho choti. Odtud vedou na jedné straně točivé schody do přízemku, do pokoje komorné a po těchto schodech zachráněno, co bylo možno. V jídelně, jak samo sebou se rozumí, bylo mnoho drahého a vzácného náčení stolního, stříbrného, i skvostného porculánového. Něco zachráněno, avšak poškozeno, ostatek zničeno v plamenech a rumu. Nádherné a bohaté prádlo pod jídelnou ve „špitálce“ taktéž zničeno. Rovnoběžně s „květinovou chodbou“ leží hlavní salon. Že vyzdoben byl nádherně, kdož by o tom pochyboval? Hudební nástroje, piána, harmonia tuto se nalézající, vesměs nástroje to drahocenné a vzácné, dopraveny býti musely zmíněným už balkonem do zahrady. Že nezůstaly bez pohromy, ba ani celé, rozumí se samo sebou. Skvostný nábytek, odtud zachráněn téměř všecek. Tím větší zhouba řádila v „chodbě květinové“. Květiny, zrcadla, rodinné znaky, skupiny parohů atd. vše přispívalo k lahodě a vkusu, jen aby se říci mohlo, že to skutečně květinová chodba, milá a zvoucí k pobytu. 

Dnes, mimo zčernalých, holých stěn, samá pustota a běda. Napravo z ložnice panstva dostaneš se do západního křídla, jež vyhraženo bylo téměř zcela dětem panstva, mladým hraběnkám a pánům hrabatům. Strana tato uvnitř utrpěla poměrně nejméně, ačkoliv nalezneš jeden pokoj od střechy prohořelý a hned  vedlejší zachovalý. V pokojích mladých komtesek nahromaděny jsou celé spousty nábytku, ze salonů a ostatních místností sem zachráněných. Severní strana, kdež nalézají se pokoje hostinské, utrpěla taktéž málo. I tu samý nábytek, jeden kus přes druhý,vesměs vzácný, avšak porouchaný. V křídle tomto za vzniklého požáru spal se svou vznešenou chotí bratr nynějšího majitele zámku, p. Max hrabě Chorinski. Zburcováni ze spánku, snažili se v postrachu manželé do chodby vniknouti, než hustý dým srazil je nazpět. Od pokoje, na ložnici jejich sousedícího, dveře zamknuty. Nebezpečí rostlo. V tom vyrazí p. hrabě Max Chorinský okno, vstoupne na stříšku ložnice (kůlna v níž loďky bývají uschovány), pojme svou choť do náručí a jako, když co malé děti z kopečka ve sněhu jsme se vozívali, dostanou se oba šťastně na pokraj stříšky. Skok a hrabě Max byl v zahradě, kamž i choti své pomohl. Odvážnou cestu tuto nastoupil pan hrabě ještě jednou, sebrav v pokojích do prostěradel vše, co skvostného a vzácného vznešení manželé sebou měli. Zatím řádil zhoubný živel, až Bůh brániti ráčiž.

Největší spoustu zanechal v písárně a pracovně p. hraběte samého. Obě místnosti musely býti velkolepě zařízeny. Co všechno k zničení přišlo, dnes ještě nevěděli jsme. Viděli jsme však na zemi skvostná, obrázková díla písemnictví rozházená a uhořená.  Obě místnosti vyzdobeny byly nesčetnými znamenitostmi z honů a přírodovědy: parůžky, parohy, napodobeninami jeleních, sobích hlav, celých postav daňků, ušlechtilé i divoké zvěře. A dnes? Vše spáleno, zpřeráženo, pobořeno a zničeno. V pracovně nalézala se též pokladna hr. Chorinského. O tu bylo ovšem nejvíce se co báti. Do vnitř nikdo nemohl pro dým a žár. Avšak našli se dva statečníci přece. Pánové Kreigel a strojník Leitgeb u hraběte zaměstnaní, ač nemohli se pro žhavost pokladny ani chopiti, vynesli ji přece. Běda a zmatek panovaly na všech stranách. A tážete se jak to vypadá v celku dnes? Celek žádný není. Od střechy až do přízemku prohořelé a probořené, prázdné , holé, černé stěny – jediné zbytky bývalé nádhery a krásy.

Mnoho stříbra, vzácného nábytku, nesčetné předměty okrasné, vázy na květiny, čínské, až okolo 4 tisíc zlatých cenu mající, ohromné množství prádla, jemného a drahého – vše zničeno, zkaženo nebo dosud postrádáno. Zvony na věži nad domácí kaplí rozlity, hodiny až na ten mosaz zkrouceny a rozlity. Zkrátka tak všeničící živel řáditi, zřídka kdy jsme viděli. Kdo ze sloužících byl na zámku, kdo z domácích lidí tu byl, každý pomáhal, zachrániti co se zachrániti dalo. První ze sboru hasičských dostavil se sbor Veselský. Na to hned hasičští sborové ze Bzence: český a izraelský a s těmito zároveň hasičský sbor Strážnický. Bzenečtí a Strážničtí sborové působili, poněvadž hned na začátku, nejvydatněji. Na to dostavili se hasičští sborové z Uh. Ostrohu, vrchnostenský i p. Majův a sbor Kunovský, kteříž taktéž k udolání zhoubného živlu nemálo přispěli.

Lidu, jenž v němém ustrnutí pozoroval a patřil na místo hrůzného neštěstí, stálo po celý den okolo zámku na sta, a opět sta. Polozbořen, v rumu a sutinách jest zámek Veselský dnes opuštěn. Hraběcí rodina zůstává v domě soukromém na náměstí. Pojištění na vrch zámku a vnitřní zařízení obnáší 92.000 zlatých. Mnohé věci, jichž majitel si tak vážil, a pro něž takřka žil, zejména věci památné, rodinné a starobylé, nedají se penězi nikterak nahraditi. Účastenství v neštěstí, jež váženou rodinu hraběcí stihlo, jest se strany obecenstva všeobecné. Příště přineseme podrobnosti další.

MORAVSKÁ SLOVAČ, roč. 1, č. 9, str. 5 v Uh. Hradišti 15.11. 1884

Dobrovolný hasičský sbor ve Veselí vznikl roku 1882. Hasičská zbrojnice ( dnešní pošta), byla postavena roku 1892, podle projektu stavitele Josefa Doležala, na pozemku darovaném Velkostatkem a obcí Předměstí Veselí.