VŠETULA I.

Své dětství malý Jan prožíval u dědečka, hraběcího hajného Antonína Benedíka. Toto prostředí ovlivnilo budoucí směřování Jana Všetule. V hájence se totiž scházeli dědovi kamarádi, bývalí spolubojovníci z vojny v Itálii, tzv. „Taliáni“. Antonín Benedik totiž 10 roků prožil jako voják v Itálii, pod svým nadřízeným hrabětem Chorinským. Děda byl vyučeným tesařem a tak sloužil u vojska, které stavělo pontony a mosty. Malému Jeníkovi se velmi líbilo líčení pestrého vojenského života ve světě, prokládané výrazy z němčiny a italštiny. Již tenkrát si umínil, že se taky podívá do těch romantických měst, s přitažlivými názvy a že se naučí tu krásnou italštinu.

Když Janovi v roce 1911 umírá otec, je v učení v židovské obchodnické rodině Marchfeldů, kde se zdokonalil v německém jazyce a naučil se základy obchodnického řemesla. Zde absolvuje také kupeckou pokračovací školu, sám se začíná učit italsky a vstupuje také do Sokola. V červnu 1914 byl v Brně sokolský slet a v Sarajevě atentát na Františka Ferdinanda d´ Este. Měsíc nato, na svátek sv. Anny, vypukla první světová válka. Začátkem září byl Jan vyučen, majitelem firmy byl obdarován obnošeným, ale elegantním sportovním oblekem z kvalitní látky od nejlepšího krejčího, a k tomu žluté polobotky. Navíc dostává ponaučení: „Spořit a dobře se oblékat! Neboť: Šaty dělají muže!“ Další zásada paní Marchfeldové byla: „Nikdy neutrácet celý výdělek, pamatujte na zadní kolečka! Bez úspor není svoboda! Člověk závislý na denním výdělku, na svém chlebodárci, ať už je to zaměstnavatel soukromý, nebo socialistický. Musí mu zobat z ruky, nemůže si postavit hlavu, nemůže utéct jinam. Bez úspor zůstaneš otrokem.“ Bylo ctižádostí každého mladého chlapce aby byl odveden, protože za Rakouska se říkalo: „kdo se nehodí pro krále, nehodí se ani pro královnu“. 15. 10. 1915 rukují všichni Janovi spolužáci: Fanuš Žádník, Bohuš Němeček, Josef Tašl, František Čech a všichni další z ročníku 1897. Válku prožívá Jan v italských Dolomitech jako účetní. V roce 1920 nastupuje jako civilní zaměstnanec na konzulátě v Miláně. Zde poznává Silvii, s níž má v říjnu 1921 svatbu v milánském dómě. Na věž téhož milánského dómu věšel před mnoha léty Janův dědeček Anton Benedik, vítěznou vlajku. Roku 1922 se manželům Všetulovým narodil syn Mirko.

V roce 1929, se Jan Všetula stává zástupcem Italsko Československé obchodní komory v Miláně. Za tuto činnost později dostává Rytířský řád italské koruny. Od roku 1931, každoročně organizoval Čs. zastoupení na veletrhu v Bari, kde v roce 1943 doprovázel velvyslance Dr. Chvalkovského, a hovořil mimo jiných s B. Mussolinim. V lednu 1935 se setkává s Dr. E. Benešem, kterého provází po Miláně. V roce 1936 byl Jan Všetula přeložen do Prahy na Ministerstvo zahraničí k tiskové službě, kde především překládá.

V srpnu 1938 je přeložen do Ženevy, pracuje pro ČTK a Společnost národů. Setkání se spisovatelem Heinrichem Mannem, jeho dcerou a zetěm. Zprostředkoval svatba H. Manna na konzulátě před jejich cestou do USA. Květen 1939 návrat do Prahy, práce v nakladatelství Compass. Po osvobození zřizuje vlastní firmu zahraničního obchodu která je velmi úspěšná, ovšem je úředně zrušená a proto od roku 1953 se stává zaměstnancem n.p. Bituma. Poté co byla zrušena jeho firma, začal Jan Všetula psát Kroniku rodu Všetulů. Jan Všetula odešel ve 14 letech z Veselí nad Moravou a později se již do města vrací pouze na návštěvy. Přesto napsal poutavou kroniku rodu veselských Všetulů. Vypracoval si zvláštní vlastní systém získávání informací. Vyhotovil dotazník, s podrobnými otázkami, a tento zasílal svým veselským a zarazickým strýčkům a tetičkám.

Když se v roce 1906 Karel Všetula narodil do rodiny dělníka na dráze, byl nejmladším z šesti dětí. Jako pětiletému mu náhle umírá otec, a matka, porodní babka, zůstává s dětmi sama a nemá to vůbec snadné. Karel v roce 1920 vstupuje na 3 léta do učení v hotelu Janík, a určitě na něj zapůsobil jeho o devět let starší bratr Jan, který tenkrát přijel do Veselí v krásné uniformě italského legionáře. Jan nadšeně líčil Itálii, která jej okouzlila. Mladší Karel také pochopil co znamená znalost cizích jazyků, jak otvírá cestu do světa. Karel Všetula pracuje v nádražní restauraci v Trenčanských Teplicích, v Bratislavě, Praze a v roce 1925 v Luhačovicích v hotelu Palac. Na vánoce 1925 přijíždí za svým bratrem do Milána, kde Jan pracuje na Československém konzulátě. V lednu pak začíná pracovat v penzionu Jolana, Kateřiny Žirovnické, na břehu Gardského jezera.

V létě 1926 sbírá cenné zkušenosti v Benátkách v Grand hotelu „Hungaria Palac“ na Lidu. Na podzim se vrací do vlasti na vojnu (jen 6 měsíců), a v roce 1927 znovu odjíždí do Itálie, kde pomáhá na milánském veletrhu a pak pracuje v restauraci „Orologie“ v Miláně. Nejen že si vydělal peníze, ale hlavně se zdokonalil v řečech. V roce 1927 je v Paříži, a když se vrací do Veselí, kupuje před nádražím pozemek pro svůj zamýšlený hotel. V roce 1932 hotel stojí, a Karel Všetula žádá o koncesi. Roku 1933 se oženil s manželkou Květou Nejezchlebovou a narodil se mu syn Karel. Moderní hotel umístěný přímo naproti nádraží prosperuje, a tak Karel Všetula v roce 1935 přistavuje další poschodí. Po válce v roce 1950, byl Karel Všetula ještě uváděn jako hostinský, ale již v roce 1954 je Slávia podnikem Restaurací a jídelen, a vedoucím je Jiří Zemek.

V rodině Všetulů odešlo několik mužů ze světa předčasně, nebo tragicky. Začal to Všetula Kašpar, jemuž se splašili koně, opratě se mu nešťastně zapletly mezi nohy a jeho ranila mrtvice ve věku 40 let. Stejného nízkého věku se dožil i Jan ročník 1871 a také jeho bratr Matěj, pod nímž se v zimě prolomil led při kácení topolů, on prochladl a zemřel mladý. Pádem z fůry sena končí svůj život také zarazický Valentýn Všetula.

VŠETULA I.

Veselí historické

Zůstaňte s námi