VESELŠTÍ KREJČÍ

Oděvní mistři byli v našem městě organizováni v krejčovském cechu. Bohužel cechovní kniha se nedochovala, v muzeu se nachází pouze cechovní pečetidlo z roku 1760, na němž jsou zobrazeny krejčovské nůžky. Krejčovský cech byl členěn do dvou skupin. Ta početnější část, která bydlela na Předměstí, šila pro venkovský lid, oblékající se do kroje. Druhou, méně početnou skupinu, tvořili mistři oblékající měšťany a panské úředníky. V roce 1749 bylo na Předměstí 10 krejčích, ve Městě jen dvá. Roku 1880 bydlelo na Předměstí 11 mistrů a 4 švadleny, ve Městě 6 krejčovských mistrů. Krejčí kteří pracovali pro venkovský lid, měli mnohem lepší pracovní vyhlídky. Šili pro širší okruh zákazníků a žili s nimi také v užších vztazích. Nebyli závislí jenom na svém řemesle, většinou ještě měli vlastní polnosti. Z nejstarších krejčovských rodů jsou nejpočetněji zastoupeni Kozumplíci, Doufalíci a zejména Kratochvílové. Zvláštní skupinu tvořili „halenáři“, kteří se specializovali na dlouhé kabáty z bílého sukna. Posledním halenářem ve Veselí byl Jiří Kozumplík (*1835 +1882), který bydlel ve Břehách č. 117.

IGNÁC NĚMEČEK (*1868)

Ignác Němeček odešel ve 13 letech do učení ke krejčovskému mistru Václavu Jiráskovi do Vídně. Po vyučení pracoval jako tovaryš u krejčovské firmy, která šila mimo jiné také pro skladatele Johanna Strause. Když se Ignác vrátil do Veselí, rychle se prosadil, a brzy začal šít pro hraběte Chorinského.

Knoflík s erbem rodu Chorinských, nalezený na zahradě která patřila Ignáci Němečkovi. Ten několik let pracoval jako krejčí pro hraběte Chorinského

Na snímku zcela vlevo je vidět část původního domku Ignáce Němečka, a dům uprostřed patřil koláři Jiřičkovi. Mezi oběma domky vidíme hrušku Salcburku a uličku, která měla chránit stavení před šířením požáru. Dům Němečkův byl zcela přestavěn roku 1914, Jiřičkův ještě o dva roky dříve. V původní dispozici do dnešních dnů zůstal pouze první dům zprava. ​​​​​​​

Popis domu Ignáce Němečka:

Krátce popíši náš původní domek po tetičce Novorkové. Státní silnice před naším byla mnohem výše než je dnes, takže náš původní domek a několik sousedních (Jiřičkovi, Kratochvílovi, Kašpárkovi a Kotulovi) stály zde jako utopené. Za všemi těmito domy táhly se dosti velké zahrady, které končily u řeky Moravy. Za povodňové moravní vody bývaly naše ovocné zahrady zatopeny a dům jsme museli chránit sypanou hrází, aby nám voda nevnikla do obytných místností. Před domem jsme měli sklep na brambory. Byl vykopán do země, vyzděn cihlami a zasypán hlínou, takže tvořil kopec. Opíral se o státní silnici. Sklep býval po celý rok naším Eldorádem, vždyť se říkalo posměšně, že je to nejvyšší veselský kopec.

            V průčelí měl náš domek 3 okna, z nichž jedno osvětlovalo krejčovskou dílnu a dvě druhá okna naši jedinou světnici. Z této světnice vedl směrem do dvora jeden schodek do kuchyně s kachlovým sporákem a kotlinou. Z kuchyně se vcházelo do komory s různým haraburdím a policemi na ovoce. Ze dvora vcházelo se přes kuchyň do domu. Dříve bylo však třeba projít z ulice dřevěnými vrátky a širokou uličkou na dvůr. Vchod do domu byl tedy ze dvora. Všechny zde postavené domy byly velmi starého původu, nepřiléhaly k sobě, ale byly odděleny uličkami, v nichž bývaly vysazeny stromy, jejichž větve se košatily nad střechami. Mezi námi a sousedem Jiřičkou se košatila mohutná hruška Salcburka a vysoký jasan, o nějž kolář Jiřička opíral své dřevo, připravené ke zpracování. Podle nařízení císaře Josefa II. měly uličky mezi domy a vysázené zde stromy, chránit stavení před šířením požárů.

            Pro tak početnou rodinu mnoho životního prostoru nebylo. V zimě se vytápěla z jediného pokoje kachlovými kamny i dílna. Kuchyň i dílna byly vybíleny vápnem, světnice vymalována červenými růžičkami. V poměrně malých oknech mívávala maminka kvetoucí muškáty, takže v pokoji bývávalo dosti šero. Strop v pokoji byl z mohutných trámů a desek. Na příčném trámu míval tatínek uschováno starou bambitku a kalendáře. Večer osvětlovala pokoj visutá petrolejová lampa, kuchyň menší stojatá petrolejka a dílnu petrolejová kruhovka. Pro cylindr do ní musel jsem chodívat až do Ostrohu.

            Musím i trochu popsat naši tehdejší dílnu, která v délce asi 6 m a šířce 4 m s vchodem z vedlejší naší světnice byla součástí našeho bytu. Pod oknem, jež vedlo na ulici stála Singrovka s motovidlem se dvěma dřevěnými válci, na něž se navíjely z přadena nitě. Bylo povinností učňů připravit  na příští týden na cívky stehovací nitě. Dalším nábytkem dílny byla velká krejčovská tabule, t.j. pevný se všech stran zabedněný stůl, jehož vrchní silná deska se dala odklopit. Na této tabuli tatínek žehlil, případně stříhal látku na obleky. Stříhání prováděl zpravidla v neděli, a byla to jeho nejzamilovanější práce, při níž si zpíval nebo i pískal. Maje na krku pověšený krejčovský centimetr, vyměřoval a podle dlouhého pravítka krejčovskou křídou kreslil střihy, dbaje při tom úspornosti, aby mnoho neprostříhal. Pro všechny dělníky i učně musel připravit na příští týden střihy. Dobrý dělník zhotovil týdně dva obleky i více. Samy kalhoty vyžadují šest i více hodin práce. Většina prací se šila na stroji, určité práce ale ručně. Všichni seděli okolo krejčovského stolíku (Werkstatek) s cívkami stehovacích nití a jehlami. Tento stolík stál u protějšího okna, jež vedlo do dvora. Nad stolíkem visela petrolejová lampa kruhovka, která v zimě i vyhřívala dílnu, v níž nebylo kamen. Dílna se vyhřívala z vedlejší naší světnice, kde se v zimě celý den topilo.  (Paměti B. Němečka)

KAREL KRUPIČKA (*1879)

Po Ignáci Němečkovi se panským krejčím stal Karel Krupička, který kromě své krejčovské profese byl také nadaným muzikantem, který ovládal několik hudebních nástrojů.

Karel Krupička s dcerou a manželkou na dvorku svého domku v Chaloupkách

Zleva v popředí sedí dirigent Karel Krupička

1922

Jan Reizenthaler (*1856), vyučený krejčí u svého otce, krejčovského mistra. Řemeslem krejčovským se živili také jeho bratři Josef a Alois a taky Janův syn Rudolf. Jan Reizenthaler byl hospodským na Pirhale a později dozorcem ve Dvoře. Měl čtyři manželky. 20. května 1923 se oholil, lehl si na válendu a zemřel.

Tomáš Trachtulec (*1892), krejčovský mistr a jeho syn Oldřich (*1927), krejčí

1922

Druhý dům zprava postavil roku 1930 krejčí Tomáš Trachtulec

SOkA UH, fond OÚ UH, č. 663, k. 1291, č.j. 14897

Dne 5. října 1936 zažádal si Bohumil Blahák z Prostějova o živnost prodej dámské a pánské konfekce v domě č. 140 ve Veselí nad Moravou. Bohumil Blahák (*27.9.1912 v Prostějově), vyučený kožešník, hodlal dovážet do Veselí konfekci produkující prostějovskou firmou Emila Pfitznera. Na blahákovu žádost reagovali veselští krejčí odmítavým dopisem. 21 mistrů krejčích v pánské a dámské krejčovině (2 ze Zarazic), žádalo okresní řad o neudělení živnosti pro Blaháka. Poukazovali přitom na nedostatek zakázek a velký počet oficiálních krejčích platících daně, a taky na mnoho tzv. „fušerů“, kteří šijí „na černo“. Navíc je ve městě rodinná škola o počtu 70 žákyň, odebírajících také patřičný výdělek oprávněným živnostníkům. Veselští krejčí hrozí, že pokud Blahák dostane povolení k prodeji konfekce, budou oni nuceni vrátit živnostenské listy. Podepsáni jsou:

Josef Karlík, Marie Zbořilová, Jindřich Kozumplík, Štěpánka Přibylová, František Rybka, Karel Krupička, Marie Vantrechová, Hedvika Žůrková, Jan Odstrčilík, František Winkler, František Koryčanský, Tomáš Trachtulec, Anna Jakoubková, František Karásek, Jan Svoboda, Josef Kosík, František Konečný, František Slavík, Josef Zámečník, František Lorenc a Františka Vyroubalová. V roce 1941 bylo ve Veselí nad Moravou 20 krejčích.

17.2.1937 dostal Bohumil Blahák koncesi k prodeji konfekce ve Veselí nad Moravou. Obchod s konfekcí provozoval v domě č. 140 až do 23.6. 1949, kdy již bydlí v domě č. 144.

1948

1948

Č. 140, obchod Bohumila Blaháka

Josef Karlík (*1886), krejčí

Dům v Sokolovské ulici č. 673, krejčířského mistra Josefa Karlíka (*1886), předsedy společenstva krejčích okresu Uh. Ostroh

V roce 1931 získal Jan Odstrčilík (*1902) krejčovskou živnost. Na snímku s manželkou Františkou, rozenou Hanákovou

Kolektiv odstrčilíkovy krejčovské dílny na Drahách č. 469

Krejčovský mistr Jan Svoboda (*1910)

Svobodovo krejčovství zachycené na snímku první zleva. Oba malé krámky mají ještě sedlové střechy.

Oděvy Svoboda po přestavbě. Plhalovo řeznictví má ještě sedlovou střechu.

Svobodovo krejčovství za války

1948

VESELŠTÍ KREJČÍ PODLE MATRIČNÍCH ZÁZNAMŮ

Henrik Polkowský, krejčí, manželka Ludmila, Město 15.3. 1707 (5912/481)

Martin Kozumplík, podsedník, 1749

Bartoš Kozumplík, domkář, 1749

Tomáš Grulich, manželka Magdelena: syn Peregrinus *1768 (č. 306)

Jiří Ditrich, Město č. 70,  manželka Mariána: syn Andreas *1768, Ignác *1777

Josef Doufalík *1760, Město č. 46, manželka Josefa Smutná *1766, svatba 1787

Ferdinand Doufalík, manželka Tereza, syn Jan *1755,

Ferdinand Doufalík, *1720 +1770, Město manželka Elisabet: syn Ignác *1769,

Matyáš Důfalík, Město, manželka Agnes: syn Josef *1777, Anna *1780, Veronika *1784

Nikolas Kozumplík, krejčí na Předměstí (1763 mu zemřela manželka Marina ve věku 70 let)

Václav Vodička, Město, manželka Magdalena, syn Augustus *1756

Vencl Vodička, manželka Anna: syn Bartoloměj *1769, Město

Matouš Popelka, manželka Mariana: syn František *1771, Předměstí

Martin Zaorálek, Město č. 14, manželka Anna: syn Martin *1777, Leonora *1780, Barbora *1782, Jan *1784

František Kratochvíl, Předm. č. 252, Apolena: syn Augustin *1777

František Kratochvíl, 1791 žení syna Filipa*1766, s Annou *1771, dcerou Josefa Saidy kožešníka z Předměstí

František Kratochvíl *1736, Město č. 70, svatba 1801, manželka Brigita *1766, vdova po Martinovi Stroblovi

Filip Kratochvil *1794, vdovec, syn Filipa, krejčího. 1847 svatba, manž. Johana *1801, roz Pauker

Václav Kratochvíl *1806, Město č. 71, syn Filipa Kratochv. kováře, a Anny roz Saidové. Svatba 1842, manželka Anna *1822, dcera Josefa Loos a Terezie Blažek.

Ondřej Šostek *1778, Město č. 70, manželka Barbora *1776, svatba 1803

Martin Benedik, Město, manž. Anna: syn Frant. *1778

Martin Bureš, Město č. 32, manželka Anna: syn František *1779, Jan *1782

Jan Bureš, Město č. 7, manželka Rosalia: dcera Františka *1782

Jan Bureš, Město č. 5, (č. 7), manželka Apolonie: dcera Cecilie *1784, Cyril *1792

Josef Bureš, Město č. 7, roku 1793 žení syna Karla *1761, s Veronikou *1774, dcerou kožešníka Fabiána Blažka.

František Blaha *1811, Město č. 1, syn Vincence Blahy. Svatba 1838, manželka Antonie *1820, dcera Jana Horáka, panského kováře.

Jan Nárožník, Předměstí č. 92, žení 1782 syna Jana za Barboru, dceru kožešníka Cyrila obrozemského

Karel Zeman, Předměstí, manželka Terezie, dcera Tereza *1756

Jan Hochman *1782, Město č. 64, manželka Tereza *1787, dcera Fr. Haláče, bednáře.

Tomáš Uhlíř, Předměstí, Chaloupky č. 253, manželka Ludmila roz. Dvořáková.

Tomáš Hostýnek *1810, syn Jana, tkalce a Petromile roz. Ptáček. Svatba 1837, Předm. č. 336, manželka Františka *1810, dcera Augustina Kratochvíla, krejčího a Terezie roz. Černé.

Jan Reizentaler (*1819, Kojetín), krejčí, manž. Mariana *1828, syn Jan (*1856), vyučený krejčí (č. 382), syn Josef (*1860), krejčí, syn Alois (*1864), krejčí

Rudolf Reizentaler (*1884, syn Jana R.), krejčí

Fr. Saida *1813, Město č. 53, syn Martina, kloboučnického mistra. Svatba 1847, manž. Anna *1826, roz. Nahodil.

Ignác Němeček (*1868 +1932), krejčí

Josef Karlík (*1886), č. 384

Veselští krejčí 1939:

Jan Odstrčilík (*1902), Drahy č. 149/469

František Koryčanský (*1898), Zbrodek č. 42/239

Karel Krupička (*1879), Chaloupky č. 257/625

František Rolenc (*1886), Židovská č. IV/93

František Rybka

Josef Kosík (*1899), Chaloupky č. 269/563

Tomáš Trachtulec (*1892), č. 19/143

František Winkler, č. 304/670 (Sokolovská)

Dámská krejčová 1941: Kateřina Špaňhelová č. 708

Ludmila Dvořáková (*16.10.1913, Vídeň), Veselí č. 915, od 2.10.1941- 17.4.1942

ZARAZIČTÍ KREJČÍ

1886, Tomáš Řičica č. 50 (60 let), Štěpán Přibyl č. 106, Anton Břečka č. 118, Elizabet Gajoch Procházková č. 78, Jakub Bártek č. 49,

1923, Cyril Řičica

1925, František Horký

KREJČÍ V MILOKOŠTI

27. 3. 1803, Tomáš Kubienský, Milokošť.....za našeho spolu maistra přijatý jest Tomáš Kubienský, po řádně vystátých vandrovních rokův, kterýž předně mistrovský kus ? , to jest  Slovenské nohavice proukázal - a dobře vyrýsoval.

1835, Matyáš Boček z Milokoště, jde na 3 roky do učení k Jiříkovi Peprníkovi, Předm. Ostroh (cechovní kniha Ostroh 1797-1852)

26.11.1820, Matouš Kožela z Milokoště, (cechovní kniha Ostroh 1797-1852)

1837, Anton Kožela, Milokošť (cechovní kniha Ostroh 1797-1852)

18. 6. 1840, Jiří Pšurný z Milokoště, jde na 3 roky do učení k Johanu Strakošovi do Ostrohu, (cechovní kniha Ostroh 1797-1852)

13.11.1859 Josef Trachtulec, nastoupil do učení k Matyáši Bočkovi (cechovní kniha Ostroh 1797-1852)

4.11.1860, Johan Horák narozený v Milokošti, jde do učení k mistru Matyáši Bočkovi z Milokoště, (cechovní kniha Ostroh 1797-1852)

1834, krejčí Pavel Lacman (*1805, syn milokošťského kováře Kašpara Lacmana)                               

1880, Jiří Joch (*1843), krejčovský mistr, manželka Anna (*1847) 2 krávy           č. 113

​​​​​​​

​​​​​​​Vladimír Groš