SODOVKY VE VESELÍ NAD MORAVOU

Úplně na počátku těch bublinek ve vodě byl nějaký Filip Donnersberger, zámečnický mistr, který se do Veselí přistěhoval 1855 ze Bzence. Tento Filip měl dvě dcery, starší Teklu a mladší Antonii. Ta starší se provdala za veselského pekaře a hostinského Josefa Přikryla a měla s ním dceru Marii, provdanou Saidovou, a spolu vyráběli první sodovky. Mladší Antonie si vzala Františka Strachotu, zámečnického mistra, s nímž měla několik synů, z nichž 3 se stali úspěšnými sodovkáři. Richard ve Veselí, Osvald ve Slavičíně a Otto ve Zlíně. To, že kolem výroby sodovek se pohybovali zámečníci nebyla náhoda ale nutnost, poněvadž přístroje k výrobě tzv. sodové vody byly poměrně složité. Základem byla tlaková ocelová nádoba s kapalným oxidem uhličitým, který potom sytil vodu ve směšovači a výsledkem byla právě voda s bublinkami, která se stala velmi oblíbeným nápojem. Ve Veselí vše začalo roku 1879, kdy si manželé Saidovi pořídili zařízení k přípravě tzv. sodové vody. Toto se stalo v domě na Předměstí č. 293, kde také bydlel Filip Donnerberger.

​​​​​​​Ten dům kde se první veselská sodovka narodila měl zajímavou historii. Až do roku 1791 zde byla Obecná škola kde působil učitel a varhaník Johan Ledvina. Poté se zde nacházela pekárna s pekaři Ondřejem Schefelem,  Konrádem Řídkým a Josefem Přikrylem. Ještě na mapě stabilního katastru z roku 1827 vidíme jedno stavení, ale roku 1880 se již jedná o tři samostatné domy s vlastními čísly 390, 494 a 293. Sodovkárna Matěje Saidy působila v přízemním domku č. 390, který stál vedle zrušeného hřbitova. Zde se také manželům Saidovým narodila také dcera Helena a syn Viktor (padl v I. světové válce). Saidovy sodovky se staly oblíbeným nápojem, ve Veselí se jim říkalo „sajdovky“. Když v pouhých 50 letech Matyáš Saida umírá, přebrala Marie Saidová celou výrobu a dařilo se jí. Byla totiž z rodiny  Přikrylů, její otec byl úspěšným měšťanem, její starší bratr Josef Přikryl byl předměstským radním, ale hlavně velmi úspěšným hospodským.

Na rozvoz sodovek a limonád po obchodech a hostincích si Marie pořídila kobylku Cilenku. Za základ dobré sodovky byla kvalitní pitná voda, kterou Marie Saidová brala ze dvora sousedního domu (č. 494), kde se nacházela stará studna. Toto zvykové právo je důkazem, že se kdysi původně jednalo o jeden objekt. Ještě roku 1913 Saidova sodovkárna vyráběla, jak dosvědčuje účet ze dne 25. dubna 1913. Když roku 1917 Marie Saidová zemřela, zdědila dům její dcera Helena, provdaná za bankovního úředníka Františka Rajeckého. Dům byl zbořen roku 1938, v souvislosti s výstavbou nové silnice směrem do Blatnice. Později byl na části původního pozemku postaven obchod s obuví.

Matyáš a Marie Saidovi

Zámečnický mistr František Strachota (*1852 +1935)

Porodní babka Antonie Strachotová, rozená Donnersbergová, s dcerou Marií (*1887  +1904) a syny Richardem (vlevo) a Osvaldem (vpravo)

14. května 1877 se konala v domě č. 2 na veselském předměstí svatba. Ženil se zámečník František Strachota z Koryčan, a bral si teprve šestnáctiletou Antonii, dceru zámečníka Filipa Donnersbergera. Že se svatba konala v domě č. 2 zřejmě nebyla náhoda, v tomto domě se totiž nacházela zámečnická dílna Rajeckých, ve které z největší pravděpodobností František Strachota pracoval. Za devět měsíců po svatbě se novomanželům narodil první syn, Josef, to už Strachotovi bydleli v domě č. 296. Těch synů se nakonec Strachotům narodilo šest, a všech šest nechal otec Strachota vyučit ve Vídni zámečníky. Smůlu měl Josef, který přišel v učení při úrazu o oko a pobíral malou doživotní rentu. Ve Veselí potom pracoval jako školník a zemřel v 69 letech, když na podzim 1947 nepřežil pád z ořechu. Rodina zámečníka Františka Strachoty bydlela na Zbrodku v domku č. 23, kousek od sochy sv. Vendelína. Veselani tuto rodinu dobře znali, Antonie Strachotová jako porodní babka přivedla na svět mnoho novorozeňat. Dva synové Františka Strachoty pracovali na dráze, a Richard, Osvald a Otto se stali sodovkáři. ​​​​​​​

Richard Strachota (*1879 +1974)

Tím prvním Strachotou který začal pumpovat oxid uhličitý do vody byl roku 1901 Richard. Nebylo to vůbec snadné, bylo potřeba již tenkrát překonat spoustu administrativních překážek, včetně rozboru vody, který mohla odsouhlasit pouze laboratoř Dr. Mansfelda ve Vídni. Voda která byla brána ze studny na Zbrodku byla vhodná, a tak 2. března 1902 začal  Richard Strachota s výrobou sodovek. Za dva roky později přestěhoval výrobu do Karlovy ulice, roku 1905 působí v domě č. 420, na Hlavní ulici, a konečně roku 1907 vyrábí sodovky U stavu č. 433. Konec v putování po Předměstí nastal 7. prosince roku 1918, kdy Richard Strachota koupil od Alberta Ehrenhafta hostinec zvaný „pálenice“. V tomto rozsáhlém objektu bylo dost místa jak pro sodovkárnu, nacházející se v pravé části domu, tak také pro hostinec, který byl velmi oblíbený jak pro biliár, tak pro hudební produkce mladého Richarda Strachoty hrajícího na piáno. Bohužel když měl podnik převzít po otci syn Ferdinand, došlo k znárodnění, veškeré zařízení převzaly Restaurace a jídelny. Původnímu majiteli, kterému bylo přes 70 let, bylo umožněno si přivydělávat opravami sodovkových uzávěrů. Koncem roku 1955 byl hostinec zrušen, v provozu zůstala jen sodovkárna. Celý objekt byl zbourán roku 1978. V roce 1985 byl na tomto místě zkolaudován bytový dům č. 113. ​​​​​​​

Strachotův dům na Zbrodku

Rodina Františka Strachoty před domem na Zbrodku (Zlatá svatba Františka a Antonie roku 1927, manželé sedí uprostřed). Synové sodovkáři se nacházejí zprava. Richard sedí a za ním stojí Osvald a druhý zprava Otto Strachota. Zleva sedí školník Josef Strachota. Zleva stojí František a vedle něj Ferdinand.

Dvůr sodovkárny u Strachotů

V roce 1948 byla Strachotům sodovkárna znárodněna

Richard se stal příkladem pro jeho mladší bratry, Osvalda a Ottu. Osvald Strachota byl sodovkářem ve Slavičíně. Otto Strachota si roku 1909 vzal v Žeranovicích za manželku Annu Nedbalovou, načež se přestěhovali do Bílovic, kde Otto zřídil malou sodovkárnu. Tuto výrobu poté přestěhoval do Starého Města, kde zřizuje také pálenici, stáčírnu piva a korkárnu. Roku 1927 přestěhoval svoji firmu do Zlína, o deset let později rozšiřuje své působení do Otrokovic. Koncem 40. let je Strachotova sodovkárna jednou ze dvou nejvýznamnějších firem v tomto oboru na jižní Moravě. Konec přišel po znárodnění roku 1948. ​​​​​​​

Zleva stojí Antonín, vnuk Otty Strachoty

Na své dětství a mládí ve Veselí nad Moravou vzpomíná Otto Strachota v povídkové knize Slovácké figurky, v níž při pozorném čtení najdeme řadu místních reálií, uvedenými přímo (Tašl, Lerche, Luža), anebo s pozměněnou identitou (Vachota = Strachota, Koluta = Kotula, Korvánek = Formánek, Ranák = Hanák, Polda = Leopold Schön). Otto Strachota zemřel v osmdesáti sedmi letech, 19. listopadu 1971.

RODOKMEN STRACHOTA

Josef Strachota, krejčí z Koryčan, jeho manželka Magdaléna (dcera Antonína Strafsera, tesaře v Bučovicích).Jejich syn:

1. František Strachota *1852 v Bučovicích, +1935, mistr zámečník, manželka Antonie *1861 +1937, porodní babka (dcera Filipa Donersbergera, zámečníka), 8 dětí:
   1. Josef Strachota *1878 +1947, školník
   2. Richard Strachota *1879 +1974, hostinský a sodovkář ve Veselí, manželka Anastázie *1882 +1958, roz. Přibylová, 4 děti:
      1. Ferdinand Strachota *1905 +1972, sodovkář, manželka Anastázie *1919,          2 synové:
         1. Vladimír Strachota *1940
         2. Jiří Strachota *1943
      2. Jarmila Nešporová *1907 +1998, Bratislava, 3 děti:
         1. Jaroslav Nešpor *1932, spisovatel
         2. Eva Plašilová *1941
         3. Věra *1943
      3. Vlasta Vítková *1910, manžel Jaroslav Vítek, učitel, jejich dcera Eva Kopřivová *1932
      4. Richard Strachota *1915, 2 dcery:
         1. Jana Vlachová *1944
         2. Miroslava Lennerová
   3. Osvald Strachota *1882, sodovkář ve Slavičíně
   4. Otto Strachota *1884 +1971, sodovkář a spisovatel ve Zlíně, jeho syn  Otto Strachota
   5. Ferdinand Strachota *1889 +1962, strojvůdce Komenská č. 695, syn:
      1. Ladislav Strachota *1916 +2007, 2 děti:
         1. Petr Strachota *1942, učitel
         2. Jana Šikutová *1946
      2. Jaroslav Strachota *1920, chemik, manželka Věra *1922, roz. Kotulová
   6. Marie Strachotová *1887 +1904
   7. František Strachota *1896, ČSD, Praha
   8. Jindřiška Strachotová *1900 +1919​​​​​​​

Ve Veselí nad Moravou chtělo vyrábět sodovky víc jedinců, ovšem jejich úsilí nebylo úspěšné. Roku 1905 se pokoušel prosadit se sodovkárnou v Rozmarýnce č. 181, František Janečka (*1865 +1920). ​​​​​​​

František Janečka hodlal vyrábět sodovky v Rozmarýnce č. 181/503

Voda ze studny Františka Janečka nebyla vhodná k výrobě sodovek (SOkA UH, fond OU UH, č. 574, kart. 652, č.j.3964)

Janečka se pokoušel vyrábět sodovku v Rozmarýnce v letech 1905-7. Vodu zřejmě vozil ze studny na Zbrodku. Janečka pocházel ze Bzence, psát neuměl, podpisoval se třemi křížky.

Protokol

     sepsaný c. k. okr. hejtmanství v Uh. Hradišti dne 30.10.1905 ve Veselí Předměstí.

Předmětem

jest komisionální ohledání nově zřízené místnosti ku vyrábění sodovky v domě č. 181, patřící Františku Janečkovi. Při místním ohledání shledáno následující:

Žadatel zřídil  ze stávající stáje ve svém domě č. 181, místnost pro výrobu sodovky. Místnost tato jest 4 m dlouhá, 2 m široká a ve světle 1.90 m vysoká, strop trámový, osvětlena jest jedním  oknem, schází však ventilační zařízení. Pro splašky zřízeno jest uprostřed místnosti krytá jáma. V místnosti umístěn jest aparát ku vyrábění sodovky a stůl, pak police pro nádoby.

Dům č. 181 stojí v tzv. uličce Mikotově*, jest přízemní, ohnivzdorně skrytý a od sousedních stavení dvorkem oddělený. ………..

Ku výrobě sodovky nesmí se užiti vody ze studny vyrabitele (voda je závadná), nýbrž  ze studny na návsi, jestli tato zkušebním ústavem za dobrou uznána bude.

Ing. J. Olejníček

* rodině koláře Mikoty v těchto místech patřilo několik domů (č. 187, 188, 186)

Jen krátce se pokoušel vyrábět sodovku zámečník Josef Grabec (*1882) ze Sudomírek č. 223/277. Roku 1907 předložil Okresnímu úřadu plán dílny na výrobu sodovek. Vodu bral z veřejné studny nacházející se před domem. nakonec i s manželkou odjeli do USA, kde roku 1929 zemřel. Jeho bratr Jan potom dílnu na sodovky přeměnil na pálenici a úspěšně zde pálil slivovici. ​​​​​​​

Plán domu Josefa Grabce s dílnou pro výrobu sodovek (SOkA UH, fond OU UH č. 574, kart. 654, č.j. 20016)