SMIŠTÍK I.

Tento rod patří k těm nejstarším ve Veselí, první matriční záznamy uvádí několik Smištíků různých křestních jmen, nejvíc bylo Johanů. Jeden z těch Janů měl zajímavé povolání, byl majitelem realit a to jak v městě Veselí, tak také ve Vídni. Přesto že se narodil v půlce 19. století máme k dispozici jeho fotografii a můžeme se seznámit s historií jeho rodiny. Tento Jan Smištík byl 4 Janem v řadě Smištíků za sebou, Janem byl nejen jeho otec, ale i jeho pradědeček. Jeho tatínek se přiženil do bohaté bednářské rodiny Fabiána Junce, a vyženil dům na náměstí. Jeho manželka Josefa mu po osmnáctiletém manželství zemřela, a tak si vzal její neteř Eleonoru, která byla od Jana Smištíka o celých 29 roků mladší. Manželství to bylo úspěšné, protože krátce po svatbě se manželům narodila dcera a pak ještě 3 synové, včetně našeho Jana, narozeného 1852 v domě na náměstí (dnešní budova muzea). Jan Smištík studoval ve Vídni práva, jak se dostal k obchodování s nemovitostmi není zcela jasné. Po sňatku s Marií Urbánkovou z Hroznové Lhoty se manželům narodilo v domě v rohu náměstí u splavu deset dětí. Tři z dcer se vdaly úspěšně do Vídně, jedna zůstala v rodném domě. Šest synů mělo různý osud, Josef odjel do Ameriky, Antonín žil ve Vídni, Boleslav zemřel v deseti letech. Příliš úspěšný nebyl nejstarší syn Jan, jemuž se smůla lepila na paty, měl přezdívku „Kain“.

Osud vše vynahradil nejmladšímu Vilémovi, který byl urostlý silák oblíbený u veselanů. Sestry Viléma Smištíka, Matylda a Hermína, žily ve Vídni a protože byly o 25 let starší od Viléma, snažily se mu nachystat kariéru. Vilém pracoval v pozlacovací firmě Bušek  a protože Hermína Bušková byla bezdětná, měl Vilém firmu převzít. Když Vilém Smištík sestrám oznámil zamýšlený sňatek s děvčetem z Rybníčku, obě nesouhlasily a proto svatba byla odsouvána,  až  nakonec proběhla pouhý měsíc před narozením dcery Hermíny.  Po rozchodu se sestrami se Vilém Smištík uchylil na Rybníček do domu č. 80, a protože na vojně sloužil u jezdectva a koňům rozuměl, začal obchodovat s dobytkem. Později se začal specializovat na vepře a tak někdy také dvakrát týdně posílal do Prahy řeznické firmě Maceška vagón vepřů. Tento dobytek vykupoval jak v nejbližším okolí, ale mnohdy také až ze Slovenska. Vagóny se nakládaly ve Veselí a tak bylo potřeba zaměstnat zdatné pomocníky. Sám Vilém Smištík byl pověstný silák a když bylo potřeba razantního zákroku vždy úspěšně zakročil, ať už  se jednalo o ukončení bitky  hospodě, nebo chycení splašeného býka. Vilémův syn „Bocin“ (Bohuslav) byl známý jako všestranný sportovec, oblíbený u veselanů.

Rodokmen Smištíků „od splavu“

Trochu záhadná postava Vincence, Čeňka Quolfingera (*1839). Byl to vášnivým karbaníkem a prohrál v kartách značné jmění. Jeho rodina odmítala za něho platit dluhy a tak jej veřejně prohlásila jako marnotratného! Zleva sedí Františka Quolfingerová (*1849 +1929), roz. Smištíková. ​​​​​​​

Emílie Quolfingerová (*1875 +1967)  s Vincencem Quolfingrem, synem, (*1862 +1929), který bydlel v domě na náměstí u Smištíků, ale zemřel v ulici Komenské u varhaníka Bařiny.

Františka (*1849 +1929), vdova po Vincenci Quolfingerovi, dcera Jana Smištíka

Vincenc Quolfinger v. Steinsberg, bydlel a zemřel v domě u Smištíků

Hermína Bušková (*1877, roz. Smištíková)

Zleva Anna Weidingerová, roz. Smištíková, její dcera Mici, Marie Smištíková a Hermína Smištíková (*1919)

Marie Smištíková (*1885 +1963), se na smrtelné posteli provdala za Vincence Lovasíka, pocházejícího z Uher

Vilém Smištík (stojící zleva), sloužil u jezdectva v Hodoníně. Foto z roku 1913.

Bohumil (Bocin) Smištík, Marie Smištíková, pani Konická, Hermíma Smištíková, Vilém Smištík a Marie Sládková na Rybníčku č. 80 v roce 1933

Smištíků bylo ve Veselí víc. Na snímku z roku 1937 z Rybníčku vidíme nahoře Viktora Smištíka s Hermínou Smištíkovou (*1919). Ti dva nebyli v příbuzenském vztahu (dole Tereza Ehrenhaftová a František Karásek).

​​​​​​​

 Smištíků bylo ve Veselí nad Moravou víc. Tak v Chaloupkách bydlela rodina Matouše Smištíka (*1855), jehož syn Jaroslav se vyučil kolářskému řemeslu a později pracoval jako truhlář v UP závodech. U stavu zase bydleli bratři František (*1922) a Josef (*1924), Smištíkovi, ten druhý jmenovaný hrál výborně fotbal. Jejich otec František (*1884), bojoval v řadách italských legonářů.

.František Smištík narukoval roku 1915 na ruskou frontu, kde byl zraněn. Poté byla jeho jednotka přesunuta na italskou frontu, kde 20.8.1917 padl u Sela do italského zajetí. Do legií vstoupil 15.4.1918, jako střelec byl zařazen k I. rotě divizních kulometů. Jako příslušník 6. čs. střelecké divize se 29.12.1918 vrátil do Veselí nad Moravou

Rekrůti ročníku 1924, dole zprava Josef Smištík. V poslední řadě druhý zprava Ota Weber.

Odvod ročníku 1929, zleva stojí Jaroslav Smištík

Vlevo Jaroslav Smištík v učení na koláře, později pracoval v UP. Vpravo jeho mistr..

Svatba Jaroslava Smištíka v Kozojidkách roku 1956, byla velká