REINER

Vilém Reiner se narodil v Okrouhlici na Českomoravské vysočině, v židovské rodině c.k. poštmistra Karla Reinera a jeho manželky Johany, která v domě vedla hostinec. V prvním poschodí tohoto domu nechala Johana Reinerová zřídit židovskou modlitebnu. Vilém měl mladší sestru Teklu. Rodina Reinerová byla movitá, jak také nasvědčují údaje ze sčítacích operátů z roku 1890. Karel Reiner vedl mimo pošty také polní hospodářství, zaměstnával dvě služky a pacholka, který se staral o dva koně a deset kusů hovězího dobytka. Vilém vystudoval farmacii na německé části Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze. Potom se, v rámci pětileté asistentské praxe v lékárně na severní Moravě, seznámil s Evženií, dcerou židovského obchodníka se smíšeným zbožím v Hrušově, Simona Löwyho. Vilém se s Evženií oženil a roku 1909 se manželům Reinerovým v Bohumíně narodila dcera Frieda. V roce 1910 koupil Vilém Reiner ve Veselí nad Moravou lékárnu U bílého anděla, která byla výhodně umístěna na Hlavní třídě. Zde se potom v letech 1912-1921 narodili Reinerům synové Vilém, Karel, Josef a Jan. Otec vychovával své děti ke kritickému pohledu na náboženské otázky, což vidíme také ve sčítacích operátech, kde v rubrice náboženství uvádí: bez vyznání. Po vzniku Československa v roce 1918 šel Vilém Reiner v čele slavnostního průvodu s národní červenobílou vlajkou. Přes veškerou lékárníkovou snahu přiblížit se veselanům, se mu to příliš nedařilo. Zde je zápis Obecního výboru z 29.12.1918: Bod č.9.

Podat žádost k vykázání lékárníka Viléma Reinera, že nevyhovuje obecenstvu a s tímto brutálně jedná. Představenstvo obce žádá Okresní hejtmanství v Uher-ském Hradišti o vykázání lékárníka Viléma Reinera. Obecenstvo musí čekat v poledne od 12-2 hodin před lékárnou, což u lékáren v jiných obcích není. Ve-čer se stal případ od 6 do 7 hodin že pan lékárník vůbec se vzdálí na různé nákupy osobní a obecenstvo jej musí samo hledat po obci. Léky neodpovídají jiným lékárnám v účinku a tyto se během několika dnů kazí. Lid ztratil úplně důvěru v léky zdejší lékárnou vydané a dochází dle možností do okolních léká-ren, bylo více příkladů kde žádá za léky kompenzaci v různých životních potře-bách, jinak vydání léků odepřel. Sukup Matouš č. 160: že nechtěl prodat cuke-rín, jen když přinese mouku. Panu hraběti Mikuláši odkázal, že když nemá pro něj zajíce, nemá on pro něj léku! Lid ztratil důvěru.

Po té co Jaroslav Kytlica přestavěl byt v I. poschodí pro svoji rodinu, pro tchýni zde nebylo místo. Eugenie Reinerová se svými čtyřmi syny odstěhovala ke své matce do Hrušova u Ostravy. Hned na počátku okupace tři synové odešli přes Polsko do zahraničního odboje. Nejstarší MUDr. Vilém Reiner působil jako lékař na různých místech, naposledy v nemocnici na Ukrajině. Přesto že žádal několikrát o vstup do armády, jeho žádost byla zamítnutá s odůvodněním, že je jako lékař nepostra-datelný. Jan Reiner padl roku 1942 v boji o obec Redkino v Kalužské oblasti. Josef Reiner se stal příslušníkem I. československého armádního sboru v SSSR a s 2. tankovým praporem se koncem března 1945 dostal v bojích o Ostravu k polské osadě Olza. Zde v těžkých bojích ztratil zrak v obci Rogów. Jejich matka Eugenie Reinerová zahynula v koncentračním táboře v Treblince v roce 1942, její syn Karel zahynul v koncentračním táboře v Birkenau roku 1944.

Josef Reiner se narodil 23.6.1918 ve Veselí nad Moravou. Byl vyučený dro-gistou. Po příchodu německých nacistů v r. 1939 se i se svými bratry pokusil uprchnout z protektorátu. Se svým mladším bratrem se dostal do Lotyšska, kde vstoupili do místní domobrany. Později spolu přešli do Rudé armády. V bitvě o Moskvu jeho bratr Jan padl, on sám byl těžce raněn. Po uzdravení se přihlásil do Svobodovy brigády v Buzuluku. S touto armádou postupoval a při osvobo-zování Ostravy po těžkém zranění přišel o zrak a částečně i o sluch. Nastal mír a bylo třeba, aby uvažoval o své budoucnosti. Po uzdravení se rozhodl, že i jako nevidomý se bude věnovat sebevzdělávání. V externím studiu na gymnáziu vykonal maturitu. Ihned se nechal zapsat ke studiu na Vysoké škole politicko-sociální v Praze. Po rigorózních zkouškách získal titul doktora. Po mnoho let potom působil na katedře společenských věd Lékařské fakulty Univerzity Karlo-vy, kde byl docentem a konečně v r. 1979 byl jmenován řádným profesorem. Jeho bohatá publikační činnost byla spojená s odbornou kvalifikací na historické události v druhé světové válce. Mnoho let vedl tzv. vysokoškolskou komisi. Po-máhala nevidomým vysokoškolským studentům překonávat náročné podmínky studia zapůjčováním magnetofonů, nahráváním studijní literatury na magneto-fonové pásky aj. Napsal skriptum Zrakově postižený vysokoškolák a jeho uplatnění (1973). Vydal dvě publikace: Tanková brigáda a Politická činnost v pozemní armádě na západě a její úloha v národní a demokratické revoluci. Za své působení ve Svobodově armádě v období druhé světové války byl po zá-sluze oceněn mnoha nejvyššími českými i zahraničními vysokými vyznamená-ními. Jako zatím jedinému z českých nevidomých vysokoškolských učitelů mu byla udělena prezidentem hodnost profesora. Jeho životní osudy zpracoval Zbyněk Kožnar v knize nazvané Muž proti tmě.

REINER

Veselí historické

Zůstaňte s námi