Předměstí I. - č. 8-10

Když se roku 1781 přidělovala čísla, osmičku dostal dům Matyáše Bártka, 1830 byl zde Anton Hulín a 1857 byla vlastníkem Rozárie Latzková. 1869 byl dům č. 8 obecním a bydlel zde kožešník Janšta. Roku 1899 na pozemku již stála sýpky postavená firmou Hahn & Beer. Roku 1900 zde staví dům Julius Kohn, 1910 je zde František Holek, který dům č.115 roku 1932 prodává staviteli Vladimíru Wernerovi. Demolice původních objektů nastala roku 1978. Dnes zde stojí budova policie ČR.

Rok 1931, vlevo část stavení které postavil Julius Kohn, tzv. sýpka

Julius Kohn

(*1844 +1908), syn Salomona Kohna, obchodníka z čísla 12b.

Julius Kohn byl na přelomu 19. a 20. století největším obchodníkem se dřevem ve Veselí. Kromě budovy č. 8 mu patřil také rohový dům z Hlavní ulice do dnešní Sokolovské.

Tato ulice se tenkrát jmenovala Kohnova, protože Kohnův dům byl v ulici zcela dominantní, byl dlouhý 74,25 m. Když roku 1908 Kohn umírá ujímá se obchodu jeho manželka Kateřina, později syn Emil (*1870). Po roce 1918 rodina z Veselí nad Moravou odchází.

Vladimír Werner

Rodina Wernerova přišla na Moravu z Rakouska. Jako mlynáři působili nejdříve v místech, kde dnes stojí brněnská přehrada, později se Ludvík Werner stává mlynářem v Jedovnici. Z Jedovnice rodina odchází po té, co se zde v jeden den utopí dva synové mlynáře Wernera přímo v mlýnském náhonu. Ludvík a Marie Wernerovi kupují v roce 1901 milokošťský mlýn na Svodnici. Ani zde se jim však nedaří. Když umírá Ludvík Werner, starost o mlýn přebírá jeho žena Marie, která provádí přestavbu mlýna. Její syn Vladimír dokončuje v Brně studium stavitelství. Brzy po přestavbě mlýn vyhořel poprvé. Vladimír Werner si bere za ženu Annu Trojkovou, bohatou dceru Antonína Trojka z č. 87 v Milokošti. Trojek měl velké hospodářství - 2 koně, 6 krav, 7 vepřů. Werner mlýn předělává na pohon naftovým motorem. Při druhém velkém požáru (1913), utrpěl Vladimír Werner popáleniny a podstupuje plastickou operaci obličeje. Přesto že mlýn byl pojištěn, rodina se zadlužila a mlýn v roce 1914, po vypuknutí světové války, prodává Josefu Kohoutkovi. Vladimír Werner rukuje do války, slouží jako dělostřelec na lodi, rodina bydlí vedle mlýna na náměstí (č. 8/12)  ve Veselí nad Moravou. V roce 1919 po návratu ze světové války pracuje Vladimír Werner pro stavitele Jindřicha Janíka, později se osamostatňuje a zřizuje stavební firmu. Kupuje dům č. 115, kde měl původně Julius Kohn sklad dřeva.

V roce 1924 získává Vladimír Werner zajímavou zakázku od města Veselí na provedení kanalizace (ulice Komenská). V roce 1939 se manželka Anna rozvádí a stavitel Werner jí začíná stavět vilu v Uh. Hradišti. Vážně onemocní a po jistou dobu řídí firmu na dálku z nemocničního lůžka. Tato doba stačí jeho zástupci ve firmě, zednickému políru J.P., aby rozprodal stavební materiál, propustil dělníky, a takto získané peníze si ponechal. Když Vladimír Werner zjišťuje pravý stav věcí, jeho zdravotní stav se zhoršuje a roku 1942 umírá.

Dům č. 115 zůstává Vladimírovu synovi Vítězslavovi, který je nejdříve donucen prodat nevýhodně část pozemku sodovkárně, a roku 1964 prodává dům zedníku Josefu Dobřickému.

Domky č. 9a a č. 9b, byly často při zvýšené hladině řeky Moravy pod vodou.

Nejdříve v domku bydlela rodina Černá, později kožešník Martin Matěj a konečně pekař Ignác Svoboda.

Od roku 1857 měl dům dvě části. v části B bydlela rodina krejčího Josefa Bureše. V roce 1921 dům od vdovy Anny Svobodové koupil kloboučník František Hostýnek za 5 tisíc korun. Ten dům zboural. Na jeho místě je dnes nezastavěná plocha.

Uprostřed průvodčí Jakub Urbančík (*1889)  který roku 1921 bydlel v domě č. 115

Daňové přiznání pekaře Ignáce Svobody z roku 1876

V levé polovině obrázku řeznická jatka rodiny Tašlů, vpravo hotel Přikryl, uprostřed Záložna.

Jeden z nejpodivnějších domů na předměstí stál uprostřed hlavní silnice, před dnešním Městským úřadem č. 119. Kdyby nebyl zachycen na dvou fotografiích a na jednom akvarelu neznámého autora, tak bychom o tomto zajímavém objektu nic nevěděli. Díky dochovaným stavebním plánům uchovaným v archívu v Hodoníně víme, že dům patřil Franci Tašlovi, byl dvojpodlažní, široký 10 m a dlouhý 17 m a plány byly zhotoveny v únoru 1866. Dům byl postaven z tvrdého materiálu a pokrytý pálenou krytinou. Přízemní prostory byly zaklenuty klenbou. Zde se nacházela řeznická jatka a také zde byla jedna velká kuriozita. Přízemím v levé straně procházel vodní kanál. Objekt sousedil s domem č. 10, Josefa Bartoška. Rodina Tašlova patřila k důležitým řeznickým rodům, která v našem městě působila 200 let. Ten František Tašl (*1827), musel být úspěšný řezník, protože postavil ještě jeden nový dům v Chaloupkách. Roku 1878 je na této jatce již zapsán Tomáš Tašl, jak je to patrné na mapě z tohoto roku. Jatka je zakreslena také na mapě stabilního katastru z roku 1827, ale kresba je provedena pouze tužkou, a tedy až dodatečně. Tužkou je naznačen také tok vodního kanálu směřujícího do Moravy. Roku 1890 na této jatce sekal maso Matůš Smištík. Obecní výbor Předměstí Veselí o tomto objektu jednal roku 1899, první zápis je z 21. května, druhý z 11. června toho roku. Ze zápisu je patrné, že obec se rozhodla odkoupit jatku patřící Tomáši Tašlovi za cenu 400 zl., aby mohla rozšířit hlavní předměstskou silnici. Měla se také přeložit o 13 m příjezdová cesta k vodě. Někdy po červnu 1899 byla jatka zbourána, a číslo 403 se roku 1900 objevuje na Zbrodku.

V detailu I. podlaží Tašlového objektu. Vlevo vidíme kanál, dále dvě stáje, uprostřed komora a zprava obchod

Na snímku uprostřed zleva dům č. 10 a vedle něj dům č. 11 (foto před rokem 1920). Posledními majiteli obou domů byla rodina Václavkova. Roku 1934 zde byla postavena radnice č. 119.

Před rokem 1738 na místě postavil chaloupku Jan Finfera. Rodina Finferova na tomto místě bydlela ještě roku 1825. Roku 1846 se v domě č. 10. narodil Matyáš Saida, první sodovkář ve Veselí. Od roku 1869 měl v domě obchod Josef Bartošek, jehož v obchodě roku 1890 vystřídal František Stergerič. V roce 1913 se v domě č. 10 objevuje rodina Václavkova.

Uprostřed snímku dům č. 10 a 11 (foto po roce 1930)