Předměstí I. - č. 310-311

Důležitý dům, který původně sousedil s klášterním areálem. Oproti ostatním domům v Klášterní ulici vyčníval z řady (asi o 150 cm). Napravo od domu vidíme klášterní zeď, zbořenou až při budování Komenské ulice.

Roku 1739 v domě bydlela rodina hrnčíře Bartoloměje Šukala. 13. listopadu 1703 si  podsedník Bartoloměj Šukal, vzal za ženu Veroniku Dobrozemskou z náměstí, se kterou měl 5 synů a tři dcery. Roku 1739 žila rodina na Předměstí v domě vedle kláštera č. 310. V tomto domě žil také Bartolomějův syn František, který je jedním z prvních známých hrnčířů ve Veselí. Zemřel ve věku 70 let, dne 18.1.1774.

V březnu roku 1749 se narodili dva Josefové Šukalové, jeden 8. druhý 18. března, oba byli později hrnčíři. Byli to synovci, ten starší byl synem Františka Šukala a působil v domě č. 267. Příjmení Šukal se objevuje na Předměstí Veselí v domech č. 213, 267 a 310.

Původně první dům vedle kostela vlastnil roku 1778 purkmistr města, Ignác Schneider (podsedník, hostinský a pekař). 1864 v tomto domě umírá Josef Fütler (*1797 +1864), c.k. rytmistr. Od roku 1880 dům patřil řeznickému mistrovi a rolníkovi Tomáši Tašlovi (*1840 +1919). Rodina Tašlova spolu s rodinou Žádníkovou patřila k nejdůležitějším řeznickým rodinám v našem městě. Tomáš Tašl vyučil řadu veselských řezníků.

Blok domů č. 104, 984 a 985 postavil roku 1932 Eduard Tioka. V domě měl obchod s kožešinami František Jagoš a cukrárnu zde provozoval Josef Kocián                                

Komenská ulice vznikla počátkem 20. století jako spojující komunikace mezi Hlavní ulicí a nádražím. Plocha na níž tato ulice vznikla patřila původně klášteru servitů a byla vymezena klášterní zdí. Táto zeť se ještě v některých místech v zahrádkách Komenské ulice nachází. Prvním domem této ulice byl dům mlynářského stárka Františka Ocáska, postavený roku 1903. Postupně se stavěly další domky, ulice měla díky bohaté štukové výzdobě fasád jednotný charakter. Svůj domov zde našlo hodně učitelských  a železničářských rodin.

Fotografie z doby kdy ještě v místech ulice Komenské se pásly husy. V klášterním bloku byla škola.

Františka Bůřilová  CUKR, KÁVA, SŮL, MOUKA, PETROLEJ, ŠKOLNÍ POTŘEBY, KUNEROL, MAGGI, ZBOŽÍ, SKLENĚNÉ HRAČKY  (1905). Roku 1921 provozuje obchod smíšeným zbožím Antonín Horký (*1890)

Firma Osolsobě měla zastoupení ve Veselí nad Moravou (1926)

Pohled na bývalý klášterní areál před rokem 1907. Snímek je unikátní tím, že zachycuje všechny tři veselské kostely. Na snímku je vidět také stará klášterní zeď.

1714 Základní listina kláštera servitů

1719 Započatí stavby kláštera

1732 Uvedení servitů do kláštera

1784 Josef II. ruší dne 4.11.1784 klášter servitů ve Veselí nad Moravou.

Přední křídlo kláštera bylo přiděleno veselskému farnímu duchovenstvu.

1786 Dne 31.5.1786 prodal Náboženský fond vojenskému eráru zadní část kláštera při veřejné dražbě za 2101 zl. dotyčnou část budovy a za 1367 zl. zahradu výměry 21 měřic, úhrnem za 3468 zl. Odevzdání se stalo dne 24. května 1789. Nejdříve areál sloužil zásobovacímu úřadu, později zde byla zřízena vojenská nemocnice.

1813 č. 311b) Fara

Tomáš Campion (*1755 +1818), děkan

Johan Campion  (*1785 +1813)

Johan Weis (*1790), kooperátor

1849 č. 311a) Vojenská nemocnice (matr. 5939/321)

1890 č. 459 (později taky č. 597), Obec Veselí nad Moravou koupila od vojska bývalou budovu kláštera a přestěhovala sem školu. Třináct tisíc zlatých bezúročně obci zapůjčil tehdy na koupi klášterní budovy městský starosta Josef Ornstein.

2003 Od 1. ledna 2003 sídlí v bývalé budově kláštera Městský úřad.

Sklizeň řepy na Panském láně (dnes sídliště Lány). V pozadí vidíme jak rozlehlý byl klášterní pozemek ohraničený zdí. Vlevo stojí farní stodola, později přestavěná na garáž ČSAD.

Foto po postavení Měšťanské školy v roce 1907

Školní areál kolem roku 1955

Druhý zprava katecheta p. Jindřich Tesařík

Pečeť děkana Tomáše Antona Campiona      

Hrabě Karel Chorinský a páter Jindřich Tesařík, 4.11.1909

Pohoda na školním dvoře (starý klášter). Teta Fanynka (asi učitelka Františka Řeháková *1862), syn ředitele školy Eman Kozáček (*1902), a služka Božena Kujíčková (*1889, z Březnice).