Předměstí I. - č. 2-3
V pozadí vidíme situaci pod kostelem před postavením nových lázní (domky č. 1/99, č. 2/101 a č. 2/766) před rokem 1930. V 18. století v domě č. 2 bydlela zámečnická rodina Rajeckých. Roku 1883 v domě bydlel varhaník Jan Lukšík. Po roce 1919 dostal dům vlevo č. 101 a dům vpravo č. 766
Nové lázně postavené roku 1931. Zleva vidíme kousek domu č. 1, zprava dveře domu č. 337/103
Jan Lukšík (*1849), veselský varhaník v létech 1881-1896, bydlel v domě č. 2. K varhanám to tedy neměl daleko.
Barbora Vaňková (*1864 +1954) Jan Vaněk (*1854 +1924), strážník tratě
Manželé Vaňkovi s dcerou Ludmilou (*1896) a Miladou (*1910)
Dcera Ludmila se provdala za poštmistra Jaroslava Laštovku (*1893). Ten postavil přímo na břehu řeky Moravy první lázně ve Veselí nad Moravou. Objekt těchto lázní s charakteristickou věžičkou, je zachycen na několika fotografiích, bohužel vždy jen v pozadí a tedy nevýrazně. Při provádění regulačních prací bylo nutno lázně zbořit a tak Jaroslav Laštovka postavil, spolu se svým švagrem Nováčkem, u Hlavní silnice pod kostelem lázně nové. Tato realizace jej natolik finančně vyčerpala, že byl nucen lázně prodat. V roce 1930 se majitelem lázní stává František Nejezchleba, který je úspěšně provozoval se svojí manželkou Marií. V roce 1958 byly lázně Nejezchlebům znárodněny a v roce 1975 se Nejezchlebovi museli vystěhovat.
Na mapě regulačních prací je zakreslena budova prvních říčních lázní Jaroslava Laštovky.
V kroužku objekt lázní na břehu řeky Moravy.
Na snímku regulačních prací v pozadí vidíme Laštovkovy lázně na břehu Moravy (kolem 1928-9)
V detailním záběru je patrné, že budova stála v bezprostřední blízkosti řeky a tak voda narušovala statiku této stavby.
Laštovkovi lázně na břehu řeky Moravy, 1923, zbořeny při regulaci řeky v roce 1929
„Lázně ve Veselí nad Moravou vznikly v roce 1923 na místě, kde již dřívějším majitelem dávno předpověděny a byly uskutečněny obětavou pílí dnešních majitelů, manželů Laštovkových. Leží těsně na břehu koryta řeky Moravy, zámeckým parkem a zahradami malebně vroubeném, kol dokola čistý vzduch, prostý kouře, pachu aut a jimi zvířeného prachu ze silnice.Vyvíjely se ze zcela nepatrných začátků a díky výhodnému železničnímu spojení s okolím rostou v prvotřídní vodoléčebný ústav s alkalickými léčebnými koupelemi a vanovými lázněmi s říční, sluncem prozářenou, měkkou vodou. Absorbované sluneční záření proudící vodou spolu s její měkkostí jest jednou z příčin biologického působení, jevícího se po veselských horkých koupelích v dokonalém otevření kožních pórů a mohutném pocení s intenzivním odstraňováním toxenických výměšků, to jest postupů, lékaři tak žádaných při léčbě rheuma a podobných těžkostí. Ač obecně důležitost záření slunečního není zapotřebí zdůrazňovati, vždyť je slunce pramenem veškerého života na zemi, přece v něčem zůstává neprozkoumanou kapitolou“ (Národní noviny dne 12. srpna 1928)
Nové lázně postavené roku 1931, koupili manželé Nejezchlebovi (foto Josef Tašl)
Marie Nejezchlebová *1896 František Nejezchleba *1895
Rodina Jakuba Nejezchleby (foceno na Zbrodku č. 40, roku 1914), zleva Marie (*1900 +1918), matka Alžběta (*1873 +1915, roz. Jelínková), uprostřed vzadu František (*1895),vpředu stojí Jan (*1904), otec Jakub Nejezchleba (*1864 +1916, syn Martina), Josef (*1898)
Bohumír Nováček (*1903), strojvůdce, Sokol a divadelní ochotník
Bohumír Nováček a jeho manželka Milada, postavili levou část budovy nových lázní.
Ivan a Luboš Nováčkovi se svojí matkou
Ivan Nováček (*1943)
Vladimír Salčák a Luboš Nováček (*1936)
Ivan (taktéž zvaný Mejda), Nováček vystřídal více zaměstnání (hlídač televizní techniky na Ruzyni), asi nejvíc se mu dařilo jako fotografovi v Národním ústavu lidové kultury ve Strážnici, kde nafotil celou řadu osobností (M. Kubík, J. Ňorek, stařenka Procházková)
Ivan Nováček
Ivan Nováček
Jedna z dokonalých fotografií Ivana Nováčka
Masarykova č.337/103
Zcela vlevo je vidět část domu č. 337. Roku 1830 zde bydlel obuvník Martin Janík, později dům vlastnil tkalcovský mistr Jan Novorka. Rodina Novorkova roku 1896 dům prodala krejčovskému mistru Ignáci Němečkovi. Ten potom domek roku 1914 zcela přestavěl.
Dům Ignáce Němečka, přestavěný roku 1914.
Rodina krejčovského mistra Ignáce Němečka v roce 1911. Bohumil první zleva.
Ignác Němeček odešel ve 13 letech do učení ke krejčovskému mistru Václavu Jiráskovi do Vídně. Po vyučení pracoval jako tovaryš u krejčovské firmy, která šila mimo jiné také pro skladatele Johanna Strause. Když se Ignác vrátil do Veselí, rychle se prosadil, a brzy začal šít pro hraběte Chorinského. Ignác Němeček byl členem nejstaršího spolku Besedy Svatopluk, Sboru dobrovolných hasičů a přispívajícím členem Sokola.
Rodina Němečkova s nejmladší dcerou Ludmilou. Vzadu uprostřed stojí Bohumil, ruský legionář a ředitel školy.
Ruský legionář Bohumil Němeček (označený křížkem) působil jako učitel ve škole nezletilých dobrovolců
Bohumil Němeček sedí uprostřed mezi sirotky které vyučoval.
Dva z žáků Bohumila Němečka na Rusi z prosince 1919
Rok 1939, svatba Ludmile Němečkové a Františka Daňka. Matka Antonie Němečková sedí vedle nevěsty a vedle ní sedí její sestra Rozárie Smištíková. Bohumil Němeček sedí vedle ženicha. Ludmila Daňková se dožila rovné stovky let.
Ředitel školy a předseda MěNV ve Veselí nad Moravou Bohumil Němeček (*1897 + 1986), legionář a spoluautor knihy o Veselí nad Moravou (1973). Bohumil Němeček se za německé okupace stal vedoucí osobností odbojové organizace Obrana národa. Spolu s ostatními členy organizoval odbojovou činnost, především odchod čs. občanů do zahraničí. Když jej v lednu 1943 přišlo gestapo zatknout, podařilo se nu uprchnout a zbytek války přežil v úkrytu u své tetičky, Rozárie Smištíkové, která bydlela v malém domku v Chaloupkách.
Rozárie Smištíková (*1877), tetička Bohumila Němečka a její domek, uprostřed snímku, schován za stromy.
Masarykova č.3/105
1739 vystavěl dům Jura Zeman. V domě bydlel Josef Cabicar, hudební instruktor Františka Jana Chorinského, jemuž se zde roku 1787 narodil syn Antonín František Cabicar, který roku 1813 měl primice. Roku 1824 v domě bydlí Josef Šňůrkovič, provazník. Roku 1851 v domě umírá Johan Capicar, kovářský mistr. Od roku 1875 zde působil kolářský mistr Rudolf Jiřička.
Čísla domků v Klášterní ulici před r. 1903. Snímek z kostelní věže. Ulice Komenská se ještě nezačala stavět, na jejím místě vidíme klášterní zeď.
První dům zleva (č. 3/105), po přestavbě v roce 1912
První dům zprava č. 3/105 (kolem roku 1935)
Sedlák Josef Jurásek (*1869) s druhou manželkou Barborou (roz. Galářovou) a synem Josefem (*1929).
Juráskovi bydleli v tomto domě od roku 1928.
Vlevo Josef Jurásek (*1929 +1976) v roce 1947 u váhy která stála v blízkosti hospodářského dvora, jehož budova je v pozadí.
Druhý dům zprava č. 3/105
