Kozumplíků bylo ve Veselí mnoho a tak těmto z domu č. 98 ve Břehách můžeme říkat Chorvati. Cyril Kozumplík s manželkou Mariánou měl syny Jakuba a Martina. Ještě když byli chlapci malí jim jejich otec zemřel. Protože vdova Mariána nestačila sama obdělat pole, znovu se provdala za jistého Jana Nechala, což nebyla dobrá volba, protože ten se dal brzy na pití. Když chlapci trochu odrostli vyhnal je z domu do služby. Jakub (*1839) se domů vrátil až po smrti otčíma, oženil se s Barborou z Ostrožské Nové Vsi a zplodil 4 syny. Jakub Kozumplík se jistých novinách dočetl, že v Chorvatské obci Břežany je na prodej rozsáhlý statek se stájemi a pozemky. Jakub přesvědčil dalších pět rodin aby společně majetek v Chorvatsku koupili. Vedle Kozumplíků se jednalo o Čápovi z Milokoště, Holkovi ze Břehů, Galářovi, Novákovi a Vyskočilovi. Tato skupina se 22. února 1886 do Chorvatska přestěhovala. Některé z těchto rodin byly mezi sebou spřízněny. Františka, manželka Jana Čápa, byla rozená Galářová a její sestra Alžběta se provdala za Františka Holka.
Rodina Jakuba Kozumplíka, která se roku 1886 odstěhovala do Chorvatska. Zleva sedí Jakub Kozumplík (*1874) vedle jeho manželka Františka, roz. Čápová drží nejstarší dceru Terezii (*1900), vedle Jakub Kozumplík (*1839+1916) a jeho manželka Barbora (roz. Vařechová). Vzadu zprava Martin (*1884) a František Kozumplík (*1882). Foceno roku 1903
Brzy se ukázalo, že ta koupě nebyla tak výhodná jak se původně zdálo. Nový osadníci museli splácet vysoký úvěr. Když vyplatili půjčku, Kozumplíkovi a Holkovi prodali svoje podíly a přestěhovali se do Nové Rače u Bjelovara. Později se Kozumplíkovi přestěhovali do Medurači. Rodiny udržovaly kontakt s Moravou, protože když chlapci dorostli vojenského věku, službu vykonávali na Moravě. Tak si taky Jan Kozumplík roku 1895 namluvil veselanku ze Sudomírek, Antonii Grabcovou, se kterou měl dceru Toničku. Jan Kozumplík bohužel zemřel velmi mladý, ve věku pouhých 28 let.
Antonie (*1898), dcera Jana Kozumplíka, byla krasavice
Roku 1919 se Antonie Kozumplíková provdala za Jana Baďuru. V Malenovicích si pořídili sirnaté lázně
Těžké časy nastaly u Kozumplíků roku 1914, kdy do války odešel otec Jakub. Říkal, že do 14 dní bude se Srbskem hotovo, ale nakonec byl 4 roky pořád na bojišti, nikdy nespal pod střechou.
Vpravo stojí Jakub Kozumplík (*1874) v uniformě vojáka I. světové války. Domníval se že válka se Srbskem skončí za 14 dní, nakonec na frontě bojoval 4 roky
Jakubův syn Ignác Kozumplík s manželkou Annou, která byla Chorvatka
Zleva sedí Jakub Kozumplík (*1874) na klíně Božena (*1932), vedle manželka Františka drží Marii (*1931) a vedle sedí Josef Kozumplík (*1914), Ignácův bratr. Vzadu stojí Ignác Kozumplík (*1908) s manželkou Annou
František Kozumplík měl 4 roky, když se Kozumplíkovi stěhovali ze Břehů do Chorvatska. František odjel z Chorvatska do Ameriky
Děti Ignáce Kozumplíka zleva Ivica (zemřel dvouletý), Marica, Božica, Růžica a Tonica (foceno 1940). Celá tato skupina, bez Jakuba Kozumplíka (sedí 2 zleva), odjela roku 1947 na Moravu
Rodina Ignáce Kozumplíka před domem v Jiráskově ulici ve Veselí nad Moravou roku 1949. Nalevo od Ignáce sedí jeho matka Františka. Tato Františka byla jediná s vystěhovalců z roku 1886, která se dočkala návratu do Veselí
Zprava sedí Ignác Kozumplík. Tento náklaďák koupil jako nepojízdný vrak, sám jej opravil a provozoval dopravní firmu. Po roce 1948 mu byl tento automobil zabaven. Ignác pracoval jako opravář u Regulace, kde při opravě kompresoru přišel roku 1955 o život.
Dcery Ignáce Kozumplíka, Antonie (*1937, Bubláková) a Růžena (*1939). Dokumentární materiál o rodině Kozumplíkové laskavě poskytla paní Antonie Bubláková
Tomáš Bublák (syn Antonie), Veselský motiv
Zápis z Třídního výkazu, týkající se odchodu Jana Čápa 22. února 1886 do Chorvatska