KOZUMPLÍK 4
Břehy č. 107/355, dům Kozumplíka Macháně
MACHÁŇ
Rodina Kozumplíka řečeného „Macháň“, působila ve Břehách, ale tento rod pocházel ze Sudomírek, kde v domě č. 209 je uveden půlláník Jan Kozumplík už roku 1772. Z tohoto rodu pocházel mimo jiných také již dříve vzpomínaný Donát Kozumplík, narozený roku 1823.
Antonie Kozumplíková (*1877, roz. Zubatá) Antonín Kozumplík, řečený „Macháň“ (*1875)
Zde stejní manželé v pozdějším věku. Vychovali dva syny Františka (*1898) a Antonína (*1914) a také dvě dcery Marii (*1899), která se provdala za Jana Galušku, starostu v Milokošti a Annu (*1907, oddaná roku 1929 se Šmídem)
Roku 1929 se Anna Kozumplíková provdala za Šmída. Vedle nevěsty sedí její otec Antonín Kozumplík
V detailním výřezu jedna z tetiček drží zvláštní veku nakrojenou nožem. Ze svatby Šmída a Anny Kozumplíkové
Zprava Bartoloměj Všetula a vedle něj sedí Antonín Kozumplík (*1914)
V poslední řadě pod heligónem voják muzikant Antonín „Macháň“ Kozumplík
V pozadí dům Kozumplíka Macháně ve Břehách
Pantlení macháňova koně Fuksy
Na dvoře u Macháňů
Antonín Kozumplík (*1914), zvaný „Macháň“
Veselští odvedenci ročník 1914. Třetí zprava sedí Antonín Kozumplík
Antonín Kozumplík si roku 1942 vzal Annu Randovou. V pozadí pekárna Františka Groše
Antonín Kozumplík si roku 1942 vzal za manželku Annu Randovou. Třetí zprava sedí Jan Galuška, starosta z Milokoště.
Rodina Josefa Randy s dcerou Annou, provdanou roku 1942 za Antonina Kozumplíka
Rodokmen „Macháně“ Kozumplíka
NA ZÁVĚR MORITÁT O KOBYLANCOVI
V těchto místech vpravo se nacházel mýtný domek, zbořený z rozhodnutí Obecního výboru Předměstí Veselí v srpnu roku 1902. Posledním kdo v tomto domku bydlel byla rodina Jana Kozumplíka (*1863), zvaného „Kobylanec“. Do tohoto sociálně slabého prostředí se 10. prosince 1898 narodil syn Štěpán, který přezdívku „Kobylanec“ zdědil po otci. Štěpán byl problémový jedinec, drsných mravů, který skončil tragicky. Když se rozešel se svojí manželkou Rozínou, nalezl azyl v jedné malé uličce, kde udržoval vztah s krásnou Bětkou, dcerou chudobného vdovce Jana Míčka. U Míčků se žilo jak se dalo, na dvorku se pravidelně sušily psí nebo kočičí kožky, když někdo potřeboval psí sádlo, věděl kam zajít. Kobylanec se rád napil a potom často Bětku bil. Při jednom návratu z hospody mu jeho tchán Míčka domlouval, což se Kobylancovi hrubě nelíbilo a tak vzal kosu a starce těžce krvavě zranil na hlavě, doslova jej skalpoval. Když situaci viděl Míčkův syn Janoš, přiběhl otci pomoci, vzal pantok a Kobylance zabil. Stalo se to na dušičky roku 1938. Janoš Míčka zemřel ve vězení na Mírově, jeho otec s výraznou jizvou na krku a hlavě, žil ještě deset let, jeho dcera Bětka byla často hospitalizována v léčebně v Kroměříži.
