Jitka Pšurná Lancaster (básnířka)

Jitka Pšurná Lancaster ​​​​​​​

Jitka Pšurná Lancaster se narodila 8.listopadu 1941 v Uherském Hradišti. Maminka ji přivezla do Milokoště, do právě dokončené nadstavby rodinného domku. Do základní školy chodila v Milokošti, která tehdy byla od města Veselí nad Moravou ještě oddělena celou řadou polí. Obyvatelé Milokoště se cítili více přináležet k Uherskému Ostrohu, kam také chodívali v neděli do kostela. Milokošť tehdy patřil k okresu Uherské Hradiště. Milokošťská škola stojí u hlavní silnice nedaleko jejího rodného domu.

Jitka Pšurná Lancaster vzpomíná na rodný Milokošť a školní léta: „Do naší místní milokošťské školy už chodívával ve svém dětství můj dědeček Cyril Pšurný, narozený v roce 1885. Byla to tehdy zbrusu nově postavená škola, na přízemí školy bydlel ředitel školy s rodinou, v prvém patře byly dvě prostorné třídy. V jedné místnosti byly tři ročníky dětí, první, druhý a třetí, ve druhé místnosti byl čtvrtý a pátý ročník. Ve třídách byly dlouhé lavice, které měly lesklý tmavě zelený povrch horních desek. Lavice byly komplex. Na zemi ležel pevný dubový rám, boční strany, dlouhé dřevěné sedátko, pevná přední strana, horní zelená psací plocha, která se nedala nadzvednout a pod horní deskou stolu byla deska na odkládání tašek a knih.

Už v prosinci 1969 si koupila psíka, pudla, aby jí připomínal Anglii. Vstoupila do celostátní společnosti chovu pudlů, studovala k tomu literaturu, naučila se odborně stříhat psy. Jezdila na výstavy,setkávala se s předními odborníky, chovateli, vystavovateli a upravovateli psů. Stala se tak známou, že její služby využíval i cirkus. A život šel dál. Vždy se však živila sama. V bývalém Baťovém podniku se naučila odbornou práci pedikérky.  To vše se jí nejprve na pár měsíců v USA a potom ve Spojeném království velmi hodilo, hlavně když v Británii si při  stálém studiu angličtiny ještě osvojila tajemství manikůry a získala diplomy v poskytování masáží a reflexologie. Pracovala do svých 76 let jako manikérka, pedikérka a masérka na volné noze. Klientů měla vždy dost. Skoro celé první dvě desetiletí  též vypomáhala v kuchyni londýnského Českého klubu. Mnohem později, když navštívila USA, pracovala v úpravně pro veškeré typy psů v Texasu. Ve volných chvílích četla, převážně poezii. Byla fascinovaná tím,  že jazyk může přejít ve zpěv, dodá-li se k danému slovu rým. Mohla v rýmech zachycovat své myšlenky. Nikdo v rodině nevěděl o jejím koníčku. Básničky, které napsala ještě v Milokošti jí maminka omylem nenávratně zničila

Dům Cyrila Pšurného v Milokošti ještě před přestavbou

Básně píše od mladosti. Debutovala až v Londýně nejprve třemi básněmi v krajanském časopise Velehradský zpravodaj, potom krátkou ukázkou své tvorby v antológii Smetí sborníku české a slovenské literatury z Londýna. Tato kniha obsahuje skoro celou její tvorbu, které převážná většina se tu představuje veřejnosti poprvé. Jsou zde také ukázky několika členů britskej  Společnosti pro vědy a umění.  Najdeme zde také něco z díla Milana Kocourka, který vydal několik knížek sám.  Jde o dlouholetého redaktora Českého rozhlasu v Británii a člověka, který Jitku objevil.

A jak se píší básně? Kolikrát i konzultacemi s Milokošťany. Jitka píše „… s Bohuškem jsem to konzultovala telefonicky, zda správně ve své básničce stavím mandel pšenice. No pamatovala jsem si to dobře.. Bohušek však přidal, že povřísla se dělávala i z vysoké vodní trávy, která se sklízela na rybníčku „Bachance“, který je už vysušený, ale rozprostíral se na konci Milokoště, naproti domku Bachanů“. 

Milokošťská Bachanka

Většina básní však vznikla až v jejím zralém věku, mnohé až po sedmdesátce. Jitka Pšurná Lancaster poskytuje vzácnou příležitost nahlédnout nejen do mysle ženy žijící osamotě v cizině, ale hlavně do subjektivního prožívání stáří.  Nevyhnutně jde o porovnání s Babičkou Boženy Němcové, kde je vykreslený obraz staré ženy idealizovaný dítětem na zdroj klidu a pohody, chápající ale nadnesené nad všechny city a nad zlo světa.

Pšurná Lancaster nám však přibližuje vnitřní svět proniknutý bojem proti vědomí, že je už stará, všudepřítomnou myšlenkou o přicházející smrti, spekulace co se stane po ní, pocitem s věkem slábnoucího unaveného těla, které už nikdy nevyvolá u nikoho vášeň lásky, ale samo je vášnivé lásky schopné ne méně jako v mládí. Stejně je stále schopné ohnivých citů, vůči těm, kteří jí v životě ublížili. Přitom se ale snaží jich pochopit a odpustit.

Po příchodu do Británie Pšurná Lancaster, tak jako Němcové hrdinka nachází útočiště v náboženství – dokonce vyslovuje obdiv k těm, kteří vstoupili do řeholního života. Zároveň se těž opakovaně obrací na buddhistickou tradici,kterou má očividně důkladně prozkoumanou.  A stejně jako Babička Magdaléna Novotná, Pšurná Langcaster je odhodlaná dělat a dělá dobré skutky. Zároveň se opakovaně vrací k otázkám viny a osamělosti podtrhnuté životem v cizině a bezdětností, k důležitosti přátelství nahrazujícího v pozdním stádiu života romantické vztahy.

Zajímavý je vztah autorky ke dvěma zemím, ve kterých prožila život. Pšurná Langcaster se vyznává k lásce k svému rodnému jazyku, Praze i Milokošti, opakovaně se vrací ke vzpomínkám na rodný dům, moravských těžko pracujících lidí a hlavně na matku.  Ukazuje silný vztah ke své adoptivní krajině kterou nazývá „má země“, její obyvatele „lide můj“  a třese se o jejich osud po Brexitu.

Tato sbírka vlastně vytváří poetický příběh o vášnivé mladosti následované neméně vášnivým stářím a jejich úskalí a neutuchající chuti do života i když s ní život pohazuje. Kniha se nazývá Bludný kořen protože Pšurná Lancaster je pevně zakotvená na své rodné Moravě, ve svém rodném jazyku, ale tento kořen se přitom snaží zasadit i někde jinde.  Stejně jako podstatu svého vnímání sebe z mladosti je nyní pod tlakem času nucená přenést do těla i mysl staré ženy. Tento pohled v literatuře se zřídkavě objevující by určitě měl zaujmout čtenáře každého věku. A Jitka Pšurná Lancaster píše s neutuchající silou i dnes, a tak věříme, že připravovaná básnická sbírka nové tvorby z roku 2023  spatří světlo světa.

V emailu ze dne 19.8. 2023 píše: „ Po několika desetiletích, téměř v závěru svého pozemského života, chci pozdravit touto cestou všechny veselany.  Chci vás ujistit, že jsem nezapomněla na svůj domov.  Posílám pozdravy všem spolužákům a všem obyvatelům milé Milokoště. Občas si s vámi na dálku vyprávím ve svých myšlenkách. Dokonce se stane, že se mi zdá, že moje země se mnou rozpráví. Pak se to snažím vyjádřit.“

Mnoho pozdravů a vzpomínek vaše Jitka Pšurná Lancaster

Zpracovala:                     

                                                            Ing. Marie Ježková

                           badatelská činnost osobností a literátů Slovácka    

ve Veselí nad Moravou dne 13.10.2023

​​​​​​​

Báseň zaslaná papeži Františkovi v březnu 2014