HOTEL KNITL

Scházelo jen málo a místo hotelu Slávia, mohl stát před veselským nádražím hotel KNITL. V roce 1927 koupil Jan Knitl pozemek před nádražím, měl vypracované plány k výstavbě hotelu a scházela mu jen koncese k provozování hotelu. Koncesi však přes veškerou snahu neobdržel a tak stavební místo i s navezeným stavebním materiálem prodal Karlu Všetulovi a zrodil se hotel Slavia. ​​​​​​​

Jan Knitl (*24.1.1878 +9.5.1935) se narodil v rodině obchodníka a pekaře Jana Knitla, jako jeho nejstarší syn. Živil se jako řezník, obchodník i hospodský, často měnil tyto profese i místa podnikání. Neměl nouzi o zajímavé nápady, které však mnohdy prosazoval v rozporu se zákony. Ve Veselí mu patřilo několik nemovitostí, které taky pronajímal.

Situace před nádražím v okamžiku kdy Jan Knitl žádal o koncesi hostinskou. V té době již mu patřil pozemek parc. č. 31/13, na kterém potom vystavěl Jan Všetula hotel Slávia

Jan Knitl, řezník a uzenář, žádá dne 11.2. 1927 o koncesi hostinskou, výčepní a kavárenskou. Najal si dva brněnské advokáty, kteří odvedli docela velký kus dobré práce. Vypracovali přesvědčivé důvody, nakonec však nebyli úspěšní. Jan Knitl před nádražím zakoupil pozemek parc. č. 31/13, aby zde vystavěl moderní, potřebám dnešní doby odpovídající hotelovou budovu s restaurací a kavárnou o jednom poschodí, v níž hodlá provozovati hostinskou, výčepnickou a kavárenskou živnost s právem přechovávati cizince, prodávati pokrmy, míti výčep piva, vína a vína ovocného, výčep a drobný prodej nápojů pálených, podávati kávu, čaj, čokoládu a jiné teplé nápoje s občerstvením, jakož i míti dovolené hry. K vylíčení poměrů ve Veselí uvádí toto: Město Veselí má 4200 obyvatel a 920 čísel. Od roku 1916 přibylo 300 čísel, z čehož je patrný rozmach města. Ve městě vzdáleném od nádraží přes 10 minut jsou jenom tři menší hotely a pět hospůdek, kde většinou teplé pokrmy se nepodávají. Na nádraží samém není vůbec řádného hostince a je tam pouze hospůdka zřízená ze stodoly, neúhledná s jedinou malou místností, která se vůbec pro cestující hosty nehodí. Po celé dlouhé ulici od města k nádraží a jedna celá čtvrť o 400 číslech s nově vystavěným Zemským domem a nově postavenou velkou Sokolovnou, není žádného hostince ani kavárny. U nádraží, v bezprostřední blízkosti našeho zamýšleného hotelu, byl na jaře roku 1924 vystavěn velký činžák železničářský, kde bydlí 32 rodin, a brzy bude se stavět nový takový činžák pro zřízence dráhy. Město Veselí je důležitý železniční uzel, kde z několika směrů se stýkají dráhy a kde se konají velké trhy a výroční trhy, při nichž obecenstvo nemá kde přenocovati. Již z těchto faktů je zřejmo, že potřeba řádné hotelové budovy je velmi naléhavá.

Vrchní četnický strážmistr Skýpava uvádí, že: „Jan Knitl není pro hostinskou koncesi úplně spolehlivý, poněvadž se občas opíjí a tropí pak se svojí manželkou výtržnosti. Jan Knitl je bezdětný, byl 2x soudně trestán pro rvačku. Janu Knitlovi ve Veselí patřil dlouhý dům na Hlavní ulici č. 27/151 se třemi obchodními místnostmi které pronajímal a také řeznická jatka u mostu, kterou pronajal židovi Hermanu Galliovi. V městě jsou 3 hotely a pro příchozí cizince jsou plně dostačující. V roce 1926 přespalo v hotelu Přikryl, dle knihy cizinců 430 osob (9 pokojů, 20 postelí), v hotelu Záložna 50 osob (4 pokoje, 4 postele), v hotelu Janík 388 osob (6 pokojů, 10 postelí).Dále jsou u samého nádraží dva bufety, které potřeby cestujícího obecenstva dostatečně kryjí. Knitl sám jest řezníkem a uzenářem, živnost ale neprovozuje, místnosti pronajal a sotva by sám živnost hostinskou provozoval. Knitlem projektovanou stavbu lze spíše označiti za spekulační podnik, který by Knitl buď prodal, anebo pronajal.“

Jan Knitl se několikrát odvolal, koncesi však nedostal. Pozemek prodal i s již navezeným stavebném materiálem a zřejmě i s vypracovanými plány mla-dému Karlu Všetulovi.

Dům vpravo na hlavní třídě č. 27/151, patřil od roku 1910, Janu Knitlovi. Vedle tohoto domu vlastnil Jan Knitl ještě druhý dům, naproti Záložny, a řeznický krámek u Záložny. Tyto nemovitosti také pronajímal (foto Josef Tašl)

Janu Knitlovi patřil také řeznický krámek u mostu. Ten taky pronajímal.

Z Hlavní ulice řeznictví a uzenářství Jana Knitla, do postraní ulice cukrovinky Zora, Metodějky Knitlové. Mimo záběr ještě byl další vchod tzv. Satrapovy jídelny, kde se prodávaly levné polévky a teplé uzeniny s pečivem. Rok 1935.

Do konfliktu s veselskými živnostníky se Jan Knitl dostal když působil v rožním domě č. 298/118, z Hlavní ulice do Sokolovské. Zde měl nejdřív řeznictví a uzenářství, později zde otevřela jeho druhá manželka Metodějka obchod cukrovinkami a čokoládou firmy Zora. Nakonec zde provozovali ještě třetí živnost, podávání teplých pokrmů v tzv. Satrapově jídelně. Satrapa byla velká firma ve Studené, dodávající uzeniny a konzervy, od které Knitl odebíral levné produkty z nichž připravoval teplé jídla. To mu umožňovalo snížit cenu. Knitlův oběd stál 4 Kč, kdežto konkurence si účtovala šest až osm korun. Původní dvě místnosti pomocí dřevěné přepážky, rozšířili na místnosti tři. Je třeba Janu Knitlovi uznat originální nápady, které ovšem naráželi na odpor konkurenčních živnostníků a to jak řezníků, tak hostinských a cukrářů. Ve Veselí oblíbeným nebyl, měl řadu nepřátel. Jak se dozvídáme z vyjádření Společenstva řezníků a uzenářů nikdo z jeho kolegů se nezúčastnil jeho pohřbu v květnu 1935.

Hotel před  nádražím nakonec postavil v roce 1932 Karel Všetula

Vladimír Groš