č. 83/16, Buková byl strážný domek, později hájenka, na trati úzkokolejky z Moravského Písku do Veselí
1890 František Dluhoš (*4.10.1840, Polanka), hlídač při úzkokolejné dráze hraběte Chorinského, manželka Magdaléna (*24.6.1838), dcera Magdaléna (*1866), Albína (*1872), Františka (*1878), syn Vilém (*1874), Alfons (*1875), Franz (*2.9.1881)
1900 Neobydleno
1910 František Galář (*3.12.1861, Př. Veselí), hajný, od r. 1904, manželka Apoléna (*17.4.1869, odd. 9.2.1887), syn Jan (*25.12.1887), dcera Marie (*1900¨, syn Josef (*26.8.1903) 2 krávy, 15 slepic, 8 kachen
1921 Nové č. 16. Dům vlastní Velkostatek B.CH. František Galář (*3.12.1861, Př. Veselí), hajný, od r. 1904, manželka Apoléna (*17.4.1869), dcera Marie (*1900¨, syn Josef (*26.8.1903)
1932 Jan Nejezchleba (*16.7.1895, Moravský Písek +24.5.1976, Veselí nad Moravou), hajný, manželka Antonie (*1902 +1992, odd. 10.10.1923), dcera Drahomíra (*10.8.1924 +7.9.2000), syn Jan (*9.12.1930 +4.4.1997)
Strážný domek úzkokolejky a taky hájenka Buková. Podle mapy z roku 1886 činila vzdálenost od zámku k Bukové 2.736 m.
Hajný František Galář s manželkou Apolonií před hájenkou na Bukové
Rod Galářů působil na Zbrodku č. 35 (dnes č. 229) od roku 1751, kdy se teto části předměstí říkalo „Suchý řádek“. Půlláník Johan Galář (*1714 +1801), obdělával v roce 1781 tyto tratě: Nad hliníky, Močáry, Jančí, Za rybníky, Radošové, Za borky, Pod borky, Třetí hony, Díle. V Zarazicích vlastnil vinohrad Lišky. V domě č. 35 se narodil roku 1861 i František Galář, který byl synem Josefa Galáře a jeho manželky Mariány, rozené Hanákové. Bohužel jeho otec Josef rád navštěvoval hostinec Josefa Přikryla a tam netrvalo dlouho a on grunt doslova propil. Krátce po roce 1880 celá rodina odjela do Chorvatska. František se vrátil zpět do Veselí až po návratu z vojny. Jeho jediným vlastnictvím byla vojenská uniforma. Stal se honákem a posléze hajným u hraběte Chorinského. František Galář s manželkou Apolonií měl syny Jana a Josefa a dceru Marii, která se provdala za Františka Čecha.
Hajný František Galář měl dva syny, staršího Jana (*1887), a mladšího Josefa (*1903 +1939)
Dcera hajného Galáře, Marie (*1900), s manželem Františkem Čechem
V roce 1928 se manželům Čechovým narodil syn František, divadelní režisér
Jan Nejezchleba (*16.7.1895, Moravský Písek +24.5.1976, Veselí nad Moravou). Po vypuknutí 1. světové války sloužil u 25. zemského pěšího pluku. 6. června 1916 padl v Lucku na východní frontě do zajetí. Dne 28. června 1917 vstoupil v Korjukovce Černigovské do legií. Do vlasti se vrátil 14. srpna 1920. V říjnu 1923 si vzal za manželku Antonii Němečkovou (*1902 +1992), z Moravského Písku. Nejdříve žili na samotě Sirková u Moravského Písku, později se přestěhovali na hájenku Buko-vou, kde Jan Nejezchleba sloužil jako hajný u hraběte Chorinského. Manželé Nejezchlebovi měli spolu dvě děti: Drahomíru (*10.8.1924 +7.9.2000) a Jana (*9.12.1930 +4.4.1997). V roce 1960 se rodina přestěhovala do nového domu ve Veselí nad Moravou na Lánech.
Jan Nejezchleba s manželkou Antonií a dcerou Drahomírou. Jan se narodil v Moravském Písku v rodině Antonína Nejezchleby, který sloužil na velkostatku Bedřicha Chorinského jako hajný v píseckém revíru (původně byl Antonín mistrem obuvnickým).
Před hájenkou na Bukové stojí Antonie Nejezchlebová s dcerou Drahomírou
Asi nejzajímavější fotka s drezínou, která právě přivezla seno. Je zde celá rodina hajného, na drezíně sedí kamarádka Drahomíry, Liduška Klaudová
Návrat z lovu ryb. Hajný Nejezchleba stojí uprostřed a drží syna Jana, dcera Drahomíra v bílé zástěře.
Pohřeb Mikuláše Chorinského v květnu 1939. Zleva Jan Nejezchleba, za ním Bedřich Chorinský jun. a vedle něj jeho otec
Ochočený srneček Honza
Petr Urbančík, Drahomíra a Jan Nejezchleba se srnečkem
Stavidlo u Bukové, v pozadí Drahomíra Nejezchlebová
Zprava stojí syn hajného Jan Nejezchleba (*1930). V dubnových dnech roku 1945 vzal otci jednu z jeho pušek a vydal se do lesa. Zpozoroval, že dva němečtí vojáci hodlali podminovat a vyhodit do povětří silniční most přes „odlehčovák“. Malý Jan vystřelil a vojáci v domnění, že se již blíží Rumuni podminování nedokončili a odjeli.
Antonie Nejezchlebová s káčátky na Bukové
Jan Nejezchleba s ochočeným mládětem kavky
Na mapě z roku 1961 jsou zvýrazněny dvě zastávky na bývalé úzkokolejce, Sirková a hájenka Buková. Z hlediska myslivosti je důležitý taky třetí objekt, Kačeník
Za dokumentární materiál děkuje veselihistoricke Markovi Galuškovi
Vladimír Groš