CHODILOVI Z HANÉ

Dne 2. června 1891 si rolník z Daskabát, Ignác Chodil, vzal za ženu Annu Rakovskou z Oseku. Mladé rodině se vedlo dobře, ve stáji byli dva valaši, čtyry krávy a jedna jalovice. Manželům se narodilo 12 dětí, z toho 4 zemřely v dětském věku. Rod Chodilů v případě Ignáce byl již pátou generací rolníků v Daskabátě (č. 29, č. 16, č. 1 a č. 24). Ignác se narodil v Daskabátě č. 29, ale po svatbě bydlel na samotě vzdálené od obce 500 m, které se říkalo Kramlov, tento dům měl číslo 50, a rodina Chodilova zde bydlí od roku 1869 dodnes. Tento dům koupil Josef Chodil od žida, který zde provozoval hostinec. Kolem domu vedla stará formanská cesta do Oderských Vrchů, do Kozlova a dnes již zaniklých obcí Varhošt a Ranošov (vojenský újezd Libavá). Kousek od samoty se nacházel les a Ignác Chodil přes týden kromě práce na poli chystal otépky dřeva, které jednou týdně naložil do vozu a s koněm je vozil do Olomouce, nebo Štemberka, kde je prodával. To dříví připravoval hlavně v zimním období.

Na Kramlově se 27. května 1914 narodila Johanna Nepomucena Chodilová, která byla nejmladším a také posledním dítětem Ignáce Chodila, který zemřel 6. prosin-ce téhož roku. Malá Jana si tedy na svého otce nepamatovala, otce znala jen z vyprávění matky. Ignác se vrátil v tom roce 1914 z Olomouce, kde prodával dříví, a popisoval, že tam viděl vozy plných nových dřevěných berel. Nevěděl co to mělo znamenat. Bylo to těsně před vypuknutím I. světové války. Anna Chodilová to za války neměla lehké. Z domova byly jen dvě nejstarší dcery, Marie a Františka, na krku měla 6 malých dětí. Spoléhala na pomoc nejstaršího syna Františka, ten byl ale nakonec také odvelen v posledním roce do války. Z toho mála co se na poli urodilo jí větší část zabavilo vojsko i přes to, že měla tyto zásoby ukryty.

V roce když začala Jana chodit do školy měla svatbu její sestra Anna, která si vzala Františka Nádvorníka č. 15. K těmto Nádvorníkům jezdily děti Jany Chodilové na prázdniny. Když se dětí někdo zeptal kde jsme byly, říkali že „na Hané“. Byla to pohádka. Dům Nádvorníků bylo široké stavení postavené z červených neomítnutých cihel, přízemní, ale s půdou, které se říkalo patro. Patro bylo rozsáhlé, mělo několik malých okének. Zde bylo uskladněno obilí v dřevěných truhlách. Na půdě byl také jedno velmi staré vysoké kolo, moc se mi líbilo, bylo hodně rezavé. Tetička Nádvorníková byla příjemná usměvavá stařenka, ale nejlepší byl její syn Jenda. To byl šikovný chlap, hospodář, měl dva koně, které jej velmi poslouchaly na každé slovo. Ty koně jsme s Jendou jezdívali plavit do rybníka. Já jsem na jednom seděl, koně byly z poloviny pod vodou a Jenda je kartáčoval a později když z vody vyjeli tak celé krásně vypucoval. Těm koňům to dělalo dobře to pucování. Koně měli maštal, na stěně visely chomouty, v maštali bylo okénko kterým dovnitř létaly vlaštovky, které měli vevnitř hnízdo. Bylo to moudře tenkrát vymyšleno, vlaštovky chy-taly mouchy, které by jinak otravovaly život těm koňům. Pro dobytek byly nehorší hovada. Takové hovado si našlo místo na krávě či koni, ale takové, aby se zvíře nemohlo ohnat po hmyzu ocasem. Krávy byly u Nádvorníků ve velkém chlévě, kde bylo také malé telátko, jalovice a taky několik krav, které se dojily. K dojení byl potřeba hrotek (nádoba na mléko), nízká židlička a dvě šikovné ruce, které střídavě odstřikovaly kravské struky. Mléko bylo uskladněné v komoře v kameninových hrncích, a když jsme v lese nasbírali maliny, sebrali jsme s vrchu mléka hustou smetanu, a tu jsme smíchali s malinami a vznikla největší pochoutka, něco nadpo-zemského. Společenskou místností u Nádvorníků byla kuchyň, která měla okna do dvora a oknem tedy bylo vidět vše co se na dvoře dělo. V kuchyni byly kamna, v nichž se stále topilo i za letních veder. Na kamnech stála nádoba s kávou „Cikorkou“. K jídlu byly nejčastěji různé buchty, nebo ovocné knedlíky. U Nádvorníků měli také dřevěnou nádobu ve které stloukali máslo, které bylo výborné, ale výborné bylo též sádlo. Sádlo bylo z vepřové, svině byla v chlévě s kravami hned zkraje, a byla obrovská a stále ležela a kolem pobíhaly malé selátka, které měla růžové čumáčky. Dobytek se musel denně poklízet, musel mít čistou vodu, proto byla na dvoře studna, u níž jsme se ránu umívali. Na dvoře bylo také hnojiště, dobytku se podestýlala sláma. Také tam byl hodný pes, který se držel u boudy, a taky zlý krocen, nahánějící hrůzu. Po dvoře běhaly slepice, v malé ohradě byly malé kuřátka, anebo žluté kačenky, které vypadaly jak hračky. Největší událostí u Nádvorníků bylo mlácení. To byl plný dům různých lidí co pomáhali. Mlátilo se mlátičkou, všude létaly plevy, všichni jsme byli pořádně zaprášení a tak jsme se těšili až se navečer okoupeme v rybníce. Obilí se z polí vozilo na vozech, ta fůra byla vysoká, plná snopů, které byly svázány povřísly, které byly původně ze slámy. Ta povřísla bylo potřeba nahoře na mlátičce rozvázat, aby se snopy uvolnily a obilí se mohlo v mlátičce dobře vymlátit.

CHODILOVI Z HANÉ

Veselí historické

Zůstaňte s námi