Vlevo Korvasův dům č. 376/646
V domě bydlela zpěvačka Marie Korvasová (*1888). Jaroslav Smutný zapsal od paní Korvasové 40 písniček.
Písně zapsané Jaroslavem Smutným:
Žádný neví jak je ně, jak je ně, jak je ně, dyž mňa stará baba obejme,
obejme, jak bych hořký pelýněk jedu, do samého trňá sedu, tak je ně,
tak je ně, tak je ně.
Žádný neví, tak je ně, jak je ně, jak je ně, dyž mňa mladá dívka
obejme, obejme, jak bych cukr, mandle jedu, do karafiátú sedu, tak je
ně, tak je ně, tak je ně.
Vybírala sem si mezi pěti šesti,
/: a včíl mám jedneho, hotové neščestí:/
Okolo mlýna roste bylina,
/: daj ně mlynárko:/ svojého syna.
Další písně od pani Korvasové:
Henkaj v tem domečku, Nedívaj sa, milá, na moju černú tvář,
Má milá, byla bys, červená jako rys. Milá řepu okopává, Dočkaj,
šohajíčku, zaplať za voničku, Jedeme, jedeme, ale nevíme kde, Indá
panny byly, pěkně si chodily
František Korvas (*1911), holič, byl synem Marie Korvasové
Od roku 1880 v tomto domu bydlela rodina Holkova. Tím prvním Holkem zde byl švec Jakub Holek (*1851). Jeho synem byl Ondřej, který pracoval na dráze.
Ondřej Holek (*1885) s manželkou Marií
Sourozenci Roubínkovi. Růžena (*1902, provdaná za Fr. Lejčka), Marie (*1900), a Stanislav (*1903) Později se rodina Roubínkova přestěhovala na Rybníček č. 55/70.
Od roku 1921 v domě č. 592/647, bydlela rodina průvodčího Františka Sukupa. Dcera Františka Sukupa, Libuše se roku 1943 provdala za Viktora Leitgeba.
Svatba Viktora Leitgeba a Libuše Sukupové roku 1943.Vedle ženicha sedí rodiče Leitgebovi, zprava sedí Sukupovi
Jan Hanzlián (*1873), městský strážník, byl nejstarším městským strážníkem. Bojoval v I. svět. válce jako četař, byl zajat na italské frontě a vrátil se jako italský domobranec. Zemřel náhle roku 1934.
Oranžově vyznačen dům obchodníka Knitla
Posledním Knitlem který prodával v obchodě byl Jaroslav (*1908). Roku 1950 musel obchod přenechat n.p. Pramen.