Dům č. 371/531, Klementa Krmíčka (*1889), průvodčího a jeho manželky Anežky (*1892)
Dům č. 533/533, patřil rodině Přibylové a posléze přešel do vlastnictví rodiny tesařského mistra Josefa Dobeše, který si vzal za manželku Annu Přibylovou.
Pohled do Hrnčířek od východu. První dům vpravo patřil Míčkům č. 386/538, druhý Jančaříkům.
Veselští vodáci na Čenkově pile. Zleva Randa, nahoře Jan Míček, pod ním Franta Míček a zprava Symerský
Jejich dcera Marie Kozumplíková (*1913), provdaná Míčková
Příběh z č. 377/648.
Matouš Kozumplík (*1886 +1976). Jako mladý odjel do Ameriky, ale po třech letech se vrátil do Veselí a pracoval jako kočí ve Dvoře velkostatku. Byl zdatné postavy, z Ameriky si mimo jiného přivezl účes „na ježka“, který nosil i ve stáří. Celý život bydlel v Chaloupkách č. 648. Vstával ráno ve 4 hodiny a pracoval do pozdního večera. Večer četl v knihách, kouření a pití kořalky si odvykl když byl v Americe. Jeho dcera Marie narozená roku 1913 napsala rodinnou kroniku, která i po letech nám přiblíží věci minulé.
Kdy otec měl velkou radost.
„Můj otec je kočím ve dvoře. Každou zimu, když silně zamrzne, vozí led ze „Strouhy“ do dvora na chlazení mléka. Tak i letos jel. Poněvadž měl ledu ve voze mnoho, stoupl si dopředu vozu. Když sjížděl z můstku, náklad ledu vytlačil přední víko, o které byl otec opřen, a shodil jej mezi koně. Otec vší silou držel opratě od koní, které se hlukem plašili. Avšak kus ledu jej srazil k zemi a opratě mu vypadly. Otec se rychle chytil koně za ohon a přehoupl se na druhou stranu kde ještě upadl. Koně tryskem uháněli dále. Lidé, náhodou jdoucí, zastavili koně, kteří již ustávali v běhu.
Otec je velmi rád, že tak šťastně vyvázl a jen své síle má co děkovati, že nebyl přejet vozem plným ledu“. (Z rodinné kroniky M.K.)
U svého domku č. 502/541 stojí stařenka Anežka Vlachová (*1879), foto Jan Čech
Obuvník Karel Krupička (*1839), s manželkou Alžbětou (*1845, dcerou krejčího Tomáše Hostýnka).V roce 1890 provozoval Karel Krupička hostinec Lapač
Soustružník dřeva, Karel Kratochvíl
Karel Kratochvíl se narodil v Kožešnické uličce v rodině listonoše a také ševcovského mistra, Ondřeje Kratochvíla. Rod Kratochvílů patřil k nejstarším rodům v městě Veselí. Karel se vyučil soustružníkem, tak jak také jeho starší bratři, Josef a Jindřich. Od roku 1928 Karel Kratochvíl provozoval soustružnickou dílnu v Chaloupkách č. 257/628. Díky protokolu pořízeného Okresním úřadem v UH. z října 1942, si můžeme utvořit představu jak dílna Karla Kratochvíla vypadala: „Provozovna žadatele umístěna jest po levé straně žadatelova dvora ve zděném stavení, zakrytém pultovou střechou s pálenou krytinou. Obvodové zdivo dílny provedeno jest v síle 30 cm a dílna jest přístupná jednak z domovní chodby a dále z otevřené kolny ve dvoře. Dílna je osvětlena 4 jednoduchými okny v železných rámech, podlaha jest betonová, strop dřevěný. Dílna má výšku 2,10 m a půdorys 3x8,8 m. Nad dílnou v půdním prostoru jsou umístěny zásoby materiálu a piliny. V popsané dílně se nachází také příruční kancelář, zabírající plochu 3 m2, oddělená dřevěnými stěnami. V dílně se nachází 4 soustruhy, 2 smirkové brusy, 1 kamenný brus a jedna hoblice. Smirkový brus je poháněn ½ HP elektromotorem, ostatní stroje jsou poháněny elektromotorem 2 HP od dvou transmisních předloh, umístěných pod stropem. Elektrická instalace zavedena jest v trubkách, otápění děje se pilinovými kamny. Kromě uvedené dílny jest ještě v otevřené kolně zřízena další provozovna v níž je umístěna pásová pila s elektromotorem 2 HP. Pro 8 zaměstnanců je v uvedené kolně dřevěný sedadlový záchod a provizorní žumpa. Při vstupu do dílny ze dvora, umístěn jest hasící přístroj Minimax. Oba smirkové brusy opatřeny jsou odsávacím zařízením, odčerpávajícím piliny do dřevěné bedny ve dvoře. Ostatní piliny od soustruhů jsou dle prohlášení žadatele buďto denně spalovány, nebo odprodávány. Další uskladněné dřevo má žadatel umístěné ve zvláštním skladišti umístěném mimo prostor provozovny.“
Domek Františka Chmelaře z jiného pohledu. Foto Jaromír Dostál