Chaloupky 6

OSTRŮVEK DEVÍTI DOMKŮ V HRNČÍŘKÁCH, ROK 1940

Na plánu je zachycen shluk 9 domků. Okrově je zvýrazněn dům Anny Jakubíčkové a jejího vnuka Josefa Mikésky. Svojí dispozicí to byl domek zcela mimořádný, neboť měl 8 sousedů.

Domek č. 351/522 koupila Anna Jakubíčková roku 1938 od Jana Grabce, který pracoval na železnici. Tento Jan Grabec se narodil na statku Radošov v rodině panského drába a dcery pastýře. Popis situace provedl v roce 2011 pan Josef Mikéska, vnuk babičky Jakubíčkové. Do domku se vstupovalo vraty a průjezdem na malý dvorek. Vedle průjezdu se nacházela malá místnost v níž roku 1938 bydlel podnájemník, zedník, Jan Světnička.

Sedmnáctiletého Josefa Mikésku roku 1941 udala sousedka Všetulová (špatné sousedské vztahy) a on byl odsouzen k pořádkové pokutě 200 ,- Kč. Jelikož v té době vydělával pouhou 1 ,- Kč za hodinu, a tolik peněz neměl, musel si odsedět vězení v Uh. Hradišti. Do vězení přijel na kole a strávil tam 7 dní. V cele byl se sedmi spoluvězni, on byl nejmladší. 4x za týden byla trnková máčka s knedlíkem. Naučil se zde rozdělávat oheň bez zápalek, jen provázkem a dvěma knoflíky.

Později, když se Josef Mikéska oženil a měl tři syny, celý domek přestavěl. Po dokončení přestavby mu bylo oznámeno, že se celé Chaloupky budou bourat, a tak se musel stěhovat do ulice Palackého a znovu celý dům bylo potřeba přestavět.

Tím, že v roce 1944 byl Josef Mikéska totálně nasazen do Rakouska, si zřejmě zachránil život. Dne 19. 11. 1944 některý z myslivců na honu z legrace vystřelil na prolétavší americké letadla. Tyto se vrátily a několik myslivců zastřelily. Když letadla přelétala nad Tasovem, střelbou zasáhla lokomotivku svážející řepu. Kotel explodoval a doslova uvařil obsluhu, kterou tvořil pan Ketner, Zrůna a Tomek. Pokud by nebyl v Rakousku, tak by topiče zřejmě dělal právě Josef Mikéska.

Po návratu do Veselí pracoval Josef Mikéska v elektrárně s panem Koukalem, Chmelařem, Pajerem a Randou. V dubnu 1945 se připravovali na vyhození mostu Němci před elektrárnou. Snažili se zachránit skleněná okna pomocí dřevěného bednění. Exploze však byla tak velká, že se zřítila celá stěna od strojovny. Josef Mikéska potom autogénem rozřezával trosky železobetonového mostu před elektrárnou. Podílel se také na opravách vodní elektrárny.

15. ledna 1946 nastupuje Josef Mikéska k ČSD, kde jako strojvůdce pracoval v letech 1951-1984, kdy odešel do důchodu.