BAŤÁK

Že doprava po řece je výhodná věděli dobře už naši předci. Dokladem nám je například mapa Norberta Václava z Lincku, zhotovená 1719, která zobrazuje všechny důležité informace týkající se plavby na řece Moravě. Až do počátku 20. století proplouvalo našim městem ročně 30 – 40 vorů z Bečvy až do Hodonína. Pamětníci vzpomínali jak tito voraři mnohdy čekali ve Veselí několik týdnů, až se zvedla hladina řeky a oni mohli zdolat zarovnaný splav.

Mapa Norberta Václava z Lincku (rok 1719), Ostroh a Veselí

Mapa Norberta Václava z Lincku zobrazuje všechny vodní díla na řece (splavy, mosty, mlýny). Zleva vidíme městský ostrov, potom menší ostrov s mlýny a pivovarem a vpravo půdorys zámku.

​​​​​​​

Několik údajů k Baťově kanálu.

Tento průplav z Otrokovic do Rohatce byl vybudován v letech 1935 – 1938 v délce 52 km, jako vodní cesta k dopravě lignitu z Ratiškovic do Otrokovic. Tato vodní cesta vede částečně po řece Moravě, částečně umělým kanálem se 14 plavebními komorami. Na trase bylo 23 mostů a několik specielních zařízení, jako výklopník uhlí u Sudoměřic, lanovka na přetahování člunů u Vnorov, anebo vytahovací most pro úzkokolejku ve Veselí nad Moravou. U každé plavební komory byl vybudován domek pro obsluhu. Dnes je celá trasa z Otrokovic do Petrova opravena, je zprovozněno 13 plavebních komor a tím je umožněna turistická vodní doprava.

Je potřeba zmínit znovuvzkříšení Baťova kanálu po roce 1991, zásluhou města Veselí nad Moravou (Ferdinand Tyllich, Ivo Ondračka, Jaroslav Miklenda).

Při budování průplavu byl brán zřetel na maximální využití ruční práce tak, aby bylo zaměstnáno co nejvíc místní pracovní síly. ​​​​​​​

Budování Baťáku. V pozadí Vnorovy.

Výstavba mostu.

Podobných mostů bylo dvacet tři.

U každé plavební komory stál charakteristický baťovský domek pro obsluhu zdymadla.

Člun v komoře.

​​

Vlečení nákladního člunu traktorem, úsek kanálu ve Strážnici kolem roku 1940.

​​​​​​​Lanovka ve Vnorovech se skládala z nosného a tažného lana, pojízdného háku s lany pro zachycení lodí, hnacího zařízení a z příslušenství. Celková délka lanovky byla 261,5 metru. Na levém břehu byla vybudována pohonná stanice se strojním a napínacím zařízením.

Zdvíhací most pro úzkokolejku Bedřicha Chorinského ve Veselí nad Moravou, byl v naši republice zcela ojedinělý. Obsluhu mostu prováděl hlídač plavební komory ve Veselí nad Moravou pomocí elektrického dálkového zařízení. V dubnu 1945, po necelých sedmi letech od zprovoznění, byl most na konci druhé světové války zničen ustupující německou armádou. ​​​​​​​

Ludvík Ehrenhaft maluje v dubnu 1945 němci zničený zvedací most. Vzhledem ke zrušení úzkokolejné dráhy již nebyl obnoven.

Veselská komora roku 1937

Veselí nad Moravou 2021

​​​​​​​

František Studénka strávil většinu života jako říční lodník na Baťově kanále. Na snímku stojí uprostřed v bílém triku.

​​​​​​​

Z deníku Antonína Ticháčka (*1931).

František Studénka mi slíbil, že mně vezme ve středu na loď. Ani jsem dospat nemohl a hned o 4 hodině už jsem šel čekat Studénku. V tašce jsem měl jídlo, jitrnice a brambory. Vzal mě na kolo a jeli jsme do Veselí na plavební komoru. Tam už čekaly dvě velké nákladní lodě, které jsem jim pomáhal zatáhnout do komory. Na nás čekal motorový člun, zvaný remorkér.  Měl velkou spací kabinu s lůžky a dieslův motor o 40 HP. Studénka natočil motor a za chvilku přišel druhý lodník, Kozumplík zvaný „Valdina“. Vypluli jsme, za námi byly zapřaženy dva vlečné čluny na ocelovém laně dlouhém 200 metrů. Před každou plavební komorou jsme vypřáhli loď a počkali u břehu z remorkérem až oba vlečné čluny plavci svými paisry dostali do plavební komory. U Nedakonic je Morava samý ostrůvek porostlý křovím a žije tam jezevec, Studénka říká: Tondo takové dobrodružství nezažil ani Kája Mařík. Za Nedakonicemi čekáme až nám bagr naplní do lodě písek. Bagr se skoro celý potopí, bagrař musí vyběhnout na konec pontonu, aby ho vyvážil. Plné lodě štěrku jsme dovezli do Uh. Hradiště. Dále jsme nejeli, lodě s nákladem odvlekl traktor. My jsme čekali až nám přivezli od Napajedel prázdné lodě. Lodní šroub dělal takový víření, že jeden rybář na loďce byl málem vhozen pod jez. Když podzimní slunce zapadalo za buchlovské hory, vraceli jsme se domů. Já mladý hoch plný silných dojmů a plavci s vědomím dobře vykonané práce. Ve Veselí vplouvá remorkér do plavební komory a všechny lodě plavci uvazují za pacholata.Studénka mně bere na kolo a jedeme domů.

A jednou za ranního šera jsem zase jel lodí do Rohatce. Elektrárna hučela když jsme jeli se Studénkou po hrázi k plavební komoře. Z osvětlené garáže vytlačili traktor a nastartovali. Doléváme vodu do chladiče a už se rozjíždíme. Pod Píseckým mostem stojí muž s lampou kyne nám. Také u druhého mostu taky, ale u Zarazického seskakuji s traktoru  a přehazuji lano, aby se nezavadilo. Všude je mlha a obě lodi za námi plují jako dvě temné obludy. Cestou vyplašíme hejno racků, kteří poděšeně vzlétnou. Jsou vyplašeni ze spánku. Vjíždíme do Vnorovské komory u jezu. Je to Kučerova komora. Studénka se vrátil s traktorem zpět do Veselí a mně svěřil dvěma plavcům. Jeden je Hadaš ze Spinku a druhý Sukup z Lideřovic. Elektrická lanovka nás přetahuje na druhý břeh Moravy. Jedeme přes Strážnici až do Rohatce. V kabině si topíme. V Rohatci čekáme na nákladní vlak, který nám šibuje vagón za vagónem do výtahu a výtah to sype do lodě. Byl jsem zvědavý jak to sype a tak jsem vyhlédl a hned jsem byl černý. V lodi sem si ohřál vodu a umyl se. Obě lodě naložené uhlím jsme dovezli do Kučerovi komory, kde jsme je zanechali a já jsem šel pěšky domů.